Capgemini World FinTech Report 2019: Bude open banking již v dohledné době minulostí?

Hráči v současném ekosystému finančních služeb se vydají směrem spolupráce a zaměří se na zákazníky samotné. Banky a FinTech společnosti již nebudou produktově orientované, ale zaměří se přímo na zákazníky a jejich celkovou spokojenost. Důležitým zdrojem pro tuto transformaci jsou zákaznická data, která budou fundamentálním vstupem pro vývoj nových produktů i personifikaci služeb. Někteří z hráčů získají nové zdroje příjmů, pocházející z monetizace technické infrastruktury. Tam můžeme zařadit např. API, které nabírá stále více na důležitosti. Přesto, že oblast open bankingu stále ještě nedosáhla svého vrcholu, hráči na finančním trhu vstupují do nové fáze inovace, kterou můžeme nazvat Open X, vyplývá to ze zprávy World FinTech Report 2019, kterou vydaly společnosti Capgemini a Efma.

Open banking je mrtev, ať žije Open X

Slovní spojení open banking je stále „buzzwordem“, ale hrozí zde nebezpečí, že již brzy může být minulostí. Open banking byl doménou zejména bank, ale Open X se vyznačuje roztříštěností trhu, na který vstoupily i technologické společnosti. Ať už jako konkurenti bank nebo jejich spojenci. Open X bankovnictví se vyznačuje čtyřmi hlavními pilíři:

  1. Přesun sektorových hráčů z produktové orientace k zákaznicky orientovanému modelu
  2. Data nabyla na důležitosti a stala se kritickým přínosem
  3. Místo unilaterálního přístupu k vývoji/nákupu nových technologií se hráči ve finančním sektoru stanou partnery
  4. Schopnosti a vlastnictví určitých aktiv se stanou sdílené

Přesun k Open X bankovnictví bude zapříčiněn zvýšeným využíváním zákaznických dat z různých zdrojů, které budou zpracovány za účelem nabídky personifikovaných produktů pro zákazníky. Zákazníci budou rozděleni do určitých segmentů, na které bude brán individuální zřetel. Dalším hybatelem je poskytování diferencovaných služeb. Finanční instituce již nebudou entitami, které poskytují klasické služby, bude možné si u nich objednat služby jako KYC (Know Your Customer), ověřování identity, pronájem infrastruktury, externí účetní služby či datově-analytické služby. Dále to mohou být i nefinanční služby, jež je ochotno využívat velké množství zákazníků, můžeme tam zařadit pronájmy hotelů/objednání letenek (25 %), zdravotní a wellness služby (24 %) nebo mobilní služby (23 %).

Monetizace API jakožto nový zdroj zisků

Společnost Capgemini ve World FinTech Reportu 2019 identifikovala, že se hráči ve finančním sektoru vydávají směrem monetizace svých API, které přinášejí bankám a technologickým společnostem dodatečné příjmy. Hráči ve finančním sektoru se vyjádřili, že je potenciálně zajímají dvě rozdílné metody pro zpeněžení API. První je sdílení příjmů z API mezi partnery (60 % bank a 70 % FinTech společností si myslí, že je tento přístup udržitelný). Druhým je poplatek za zpřístupnění API, jenž podporuje 46 % bank a 55 % FinTech společností. Tyto metody můžeme kategorizovat jako „přímé“. Capgemini dále identifikovalo, že ten správný strategický záměr leží v nepřímých modelech, které firmám poskytují další distribuční kanály pro své produkty. Další z výhod bude zvýšený stupeň personalizace produktů, jenž pomůže ve výběru prioritních klientů, kteří pro banky představují hlavní nositele přidané hodnoty. Získaná data by pomohla účastníkům ekosystému k lepšímu cílení na zákazníky a v případném cross sellingu a up sellingu dalších produktů. V tom je hlavní rozdíl mezi původním open bankingem a Open X ekosystémem.

Na rozdíl od platebního sektoru, v případě API nemůžeme očekávat nucenou standardizaci ze strany regulátorů. Sami hráči ve finančním sektoru si tyto standardy musí definovat. První z hráčů, který se pokusí o tuto standardizaci, získá „výhodu prvního“ a vyhne se budoucím komplikacím spojeným s adaptací nových technologií a API rozhraní. Nicméně pouhá třetina vrcholných manažerů finančních institucí se pro Capgemini vyjádřila, že je technologicky vybavena pro monetizaci jejich API rozhraní.

Open banking otevře nové příležitosti

Platby jsou jednou z oblastí, která bude otevřeným bankovnictvím nejvíce zasažena v korporátním prostředí. Myslí si to téměř 90 % dotázaných bank a 70 % FinTech společností. Další z nich je úvěrování, které zmínilo 53 % bank a téměř 63 % FinTech společností. Na opačné straně barikády se nachází kapitálové trhy, které podle bank (12,9 %) a FinTechů (17,5 %) budou zasaženy minimálně. Přestože BigTech společnosti neplánují okamžitou a masovou expanzi do finančního sektoru kvůli striktnímu regulatornímu rámci, ale současní hráči z tohoto ekosystému mohou jejich vstup na trh v budoucnu očekávat. Další věcí hrající do karet bankám je neochota některých zákazníků sdílet svá osobní data s technologickými společnostmi. Konkurence ze strany BigTech společností je i kvůli nově vznikajícím netradičním službám, které tradiční banky začínají nabízet. K tomu bude potřeba vybudovat udržitelnou a jasně definovanou digitální strategii pro úspěšnou transformaci. Klíčové budou core systémy banky, které musí být schopny rychle reagovat 24/7.

Co může Open X ekosystému uškodit?

Nařízené otevření bankovního prostředí přivedlo banky do situace, kdy musí zpřístupnit roky hromaděná data třetím stranám. Absence standardů a nejisté regulatorní prostředí pouze umocňuje skepsi některých zavedených hráčů na trhu. Bankéři a manažeři FinTech společností se vyjádřili, že mezi jejich největší obavy patří přístup k citlivým datům (74 %), fragmentované požadavky ze strany regulátorů (68 %), nekonzistence v případě interpretace (61 %) a faktor důvěry (57 %). 57 % bankéřů identifikovalo jako potenciální překážky i samotné regulatorní rámce PSD2 a GDPR. Pochybení v případě ochrany osobních údajů a soukromí zákazníků je primárním znepokojením pro bankéře, jelikož mohou vyústit v masivní pokuty a ztrátu důvěry zákazníků. Další překážkou mezi partnery je příliš rozdílná organizační kultura. Téměř 66 % manažerů bank a 70 % manažerů FinTech společností se shodlo, že rozdílná kultura mezi partnery je největší překážkou úspěšné implementace otevřeného bankovnictví. FinTech společnosti jsou toho názoru, že malá míra zapojení vysokých manažerů (CxO) v rozhodovacím procesu (60 % dotázaných) a procesní bariéry mezi subjekty (70 %) jsou další z výzev, které komplikují úspěšnou implementaci open bankingu.

Banky s FinTechy spolupracují i na tuzemském trhu

Na tuzemském trhu s finančními službami se v posledních letech objevilo několik zajímavých FinTech společností. Původně bankami pohrdané startupy se dostaly do situace, kdy jsou jejich plnohodnotnými partnery a v některých případech i konkurenty. FinTech společnosti dodávají pro české banky mnoho řešení, od API rozhraní po specializované komponenty pro internetové bankovnictví a kategorizace plateb. Banky zakládají své interní FinTech startupy a inkubátory, aby zlepšily svou technologickou pozici a získaly konkurenční výhodu při boji o zákazníka se svými konkurenty. Jak banky, tak technologické společnosti musí využít příležitosti, které přinesla směrnice PSD2 a nabídnout svým klientům jednodušší přístup ke správě jejich majetku. „Ať už se jedná o kontrolu stavu všech účtů v jedné aplikaci, provádění plateb či jejich kategorizaci, pro finanční instituce i jejich klienty z nových produktů a funkcionalit plyne řada výhod. Banky získají další data, která mohou využít pro lepší cílení na zákazníky, personalizaci produktů a služeb a také k případné monetizaci dat. Pro klienty se banking stane příjemnější činností, která jim nezabere tolik volného času, mohou využívat produkty na míru a díky možnosti vytvářet přehledy o kategorizaci transakcí se mohou naučit více spořit a plánovat si své budoucí útraty,“ říká Branislav Beneš z pražské pobočky společnosti Capgemini.

České FinTech startupy oproti zahraniční konkurenci neztrácejí a některé se vydávají vlastní cestou a přímo bankám konkurují. „Dobrým příkladem jsou české FinTech společnosti provozující vlastní PFM [1] aplikace s mezinárodní působností, do které si uživatelé z různých koutů světa mohou napojit účty u podporovaných bank a mít tak lepší přehled o své finanční situaci. Mezi podporované subjekty patří i některé z největších bank světa, jejichž důvěra vrhá dobré světlo na české technologické společnosti,“ dodává Branislav Beneš. Tyto společnosti sice stále nepatří mezi tzv. FinTech jednorožce[2] , které vidíme ve světě, ale vše může být jen otázkou času.

Celý report naleznete ke stažení na adrese https://fintechworldreport.com/resources/world-fintech-report-2019/

[1] Zkratka pro Personal Finance Management. Aplikace pro správu osobních financí, které uživatelům pomohou strukturovat jejich nákupy, generovat přehledy pro všechny napojené účty a případně je učit finanční gramotnosti.

[2] FinTech startupy s valuací větší než 1 miliarda dolarů.

Capgemini World Insurance Report 2019: Pojišťovny musí inovovat a reagovat na nová rizika

Již více než deset let přináší Capgemini pohled na technologický vývoj v pojistném sektoru ve svém World Insurance Reportu. V současném businessovém prostředí čelí všichni jeho aktéři novým rizikům, která pochází zejména z makroprostředí. Těmto rizikům čelí jak privátní a firemní klientela pojišťoven, tak pojišťovny samotné. Klientela pojišťoven je stále náročnější na kvalitu a komplexnost nabízených služeb, ale pojišťovny stále nedokáží uspokojit zákaznické očekávání v plné výši. Pouze 25 % firemních klientů a 15 % privátních klientů je dostatečně pojištěno proti novým rizikům. Služby s přidanou hodnotou a větší zapojení do života klientů jsou cestou pro pojišťovny, jak zlepšit retenci svých klientů a jak získat klienty nové. V této věci pojišťovnám pomohou technologické společnosti, které disponují technickou sadou dovedností, jenž mohou zlepšit kvalitu nabízených služeb a přinést nové pojistné produkty na trh. K této spolupráci se pozitivně vyjádřilo 50 % dotázaných pojišťoven. Pojišťovny by měly změnit přístup ke svým klientům a chovat se k nim jako partner, který jim na životní cestě bude oporou a pomůže jim ke snížení rizika.

Pojišťovny nestíhají reagovat na nová rizika a nesplňují zákaznická očekávání

Capgemini identifikovalo pět hlavních makro rizik, kterým klienti pojišťoven čelí: nové enviromentální dopady a trendy, technologický rozvoj, měnící se demografické trendy, nová medicínská a zdravotní rizika a stále se měnící podnikatelské prostředí. Většina pojišťoven do této doby nebyla schopna reagovat na zmíněné hrozby a poskytnout svým klientům vhodné produkty, které by rizika z nich plynoucí pokryla. Méně než 25 % firemních klientů a méně než 15 % privátních klientů si myslí, že nejsou dostatečně pojištěni před výše zmíněnými makro riziky. Nejčastějším rizikem, kterému čelí privátní klientela, jsou rizika spojená se vznikem zdravotních potíží a nákladů na jejich léčbu. Že taková situace nastave, se obává 85 % dotázaných pojistitelů, z nichž pouze 10 % má podle jejich názoru komplexní pojištění, které by případná rizika dokázalo pokrýt. Příchod další finanční krize je největším rizikem identifikovaným firemními klienty pojišťoven (88,3 %), z čehož přibližně 16 % je přesvědčeno, že by své potenciální ztráty dokázalo pokrýt současným pojištěním. Další velkou hrozbou pro privátní i firemní klientelu je nebezpečí kyberútoků a zneužití osobních údajů. Tomuto riziku je vystaveno 83 % privátních klientů a 87 % firem. Pouze 5 % privátních klientů je proti podobné situaci pojištěno, v případě firem je pojistným produktem chráněno 17 % z nich. Produktová nabídka týkající se kyberútoků pro privátní klientelu není příliš rozsáhlá, což dává prostor pojišťovnám k akvizici nových klientů.

Strategické produktové plány pojišťoven ne vždy kopírují současné trendy v pojistném sektoru. Přibližně 70 % dotázaných představitelů pojišťoven se vyjádřilo, že jejich produktová nabídka se neustále rozšiřuje. Nové produkty se bohužel nedají pokládat za komplexní a nedokáží pokrýt rizika plynoucí z nových „hrozeb“, kterým klienti pojišťoven v současnosti čelí. Jedinou světlou výjimkou je oblast P&C pojištění[1]. Pojišťovny kladou na oblast P&C pojištění zvýšený důraz a téměř veškeré nově plánované produkty jsou komplexního charakteru a reagují na nové hrozby.

[1] Pojmem P&C pojištění se označuje kategorie pojištění majetku a úrazového pojištění.

Technologie pomohou pojišťovnám při řízení rizik a vývoji inovativních produktů

Technologie jako strojové učení, umělá inteligence nebo pokročilá datová analýza nabízejí pojišťovnám možnost získat další strukturovaná i nestrukturovaná data z vícero zdrojů, která by vedla k jednodušší kvantifikaci nově vznikajících rizik. Více než 55 % dotázaných pojišťoven již zmíněné technologie k identifikaci a kvantifikaci rizika využívá. Jednou z dalších cest je automatizované vyhodnocení rizik, které by pojišťovnám pomohlo s rychlejším spouštěním nových produktů na trh a posouzení rizikovosti klienta při uzavírání nových pojistných smluv. Capgemini konstatuje, že nové produkty založené na nových business modelech (např. on-demand [2] pojištění nebo pay-per-use pojištění) se bez automatického scoringu klienta neobejdou. Pojištění založená na nových business modelech jsou mezi zákazníky stále populárnější a více než 55 % z nich vykazuje zvýšený zájem o inovativní pojistné produkty. I přes zmíněné benefity, které z nich plynou, pouze 33 % dotázaných pojišťoven nástroje pro automatizované vyhodnocení rizik používá. Využívání IoT zařízení (zařízení pro internet věcí) stále není v pojistném sektoru masově rozšířeno. I přes identifikovaný potenciál IoT pro získávání analytických dat a využití čidel v případě parametrického[3] či pay-per-use pojištění, pouhých 20 % dotázaných pojišťoven tato zařízení ve své praxi využívá. Lépe jsou na tom pojišťovny ve využívání umělé technologie, kterou implementovalo více než 57 % z nich.

[2] On-demand pojištění může být klientem libovolně sjednáváno a zrušeno, nebo je platné pouze po dobu trvání určité události. On-demand pojištění často nachází uplatnění ve sdílené ekonomice nebo při cestování.

[3] Parametrické pojištění je typ pojištění, při kterém se pojistníkovi nevyplácí pojistná částka při skutečné škodě, ale při nastání určitých podmínek. Příkladem může být pojištění úrody v zemědělské produkci, kdy je pojistná částka vyplacena při nedostatečném množství srážek.

Partnerství s technologickými společnostmi je cestou k úspěchu

Jedním ze směrů, kterým se pojišťovny vydávají pro získání přidané hodnoty pro své pojistné produkty, jsou partnerství s InsurTechy (technologické společnosti působící v pojistném sektoru) či jejich akvizice. InsurTech společnosti často nabízejí pokročilé nástroje pro identifikaci rizik, nejen v případě scoringu klientů, ale i v dalších oblastech jako je např. pravděpodobnost nastání škodné události nebo využívání dat za účelem zlepšení prevence. Zejména kvůli zákaznicky orientovanému modelu dnešních pojišťoven je prevence správným krokem a přináší výhody pro klienty i pojišťovny. Ke spolupráci s InsurTech společnostmi se pozitivně vyjádřilo přibližně 50 % dotázaných manažerů pojišťoven. Další možností je integrace nových produktů a nástrojů od InsurTech společností do svého portfolia. V tom pojišťovnám může pomoci otevření rozhraní API, z něhož v současné době benefitují i bankovní domy ve formě open bankingu. Nejen technologické společnosti působící v pojistném sektoru mohou pojišťovnám pomoci se získáním přidané hodnoty. HealthTech společnosti, zabývajícími se technologiemi používánými ve zdravotnictví, jsou dalším příkladem synergického vztahu mezi pojišťovnou a tech společností. Příkladem může být aplikace zaměřená na zdravotní prevenci, která klientům připomene jejich ranní medikaci nebo je odmění za zdravý životní styl formou snížení pojistného.

Pojišťovny jako partneři svých klientů

Pojišťovna budoucnosti nebude již pouhým plátcem pojistné částky při vzniku škody. Dle 3 P modelu (partner, preventer, payer) pro oslovení zákazníků, který vytvořila společnost Capgemini, pojišťovny již nebudou pohou entitou, se kterou klienti uzavřeli pojistnou smlouvu. Pojišťovny budou plnit roli partnera svých klientů, který jim poskytne pomoc při nastání rizikové situace a činitele, jenž se postará o zvýšenou prevenci proti nastání škodní události. Pojišťovny v tomto směru využijí klientská data k větší personalizaci služeb s přidanou hodnotou a k poskytování poradenských služeb. Ty povedou ke snižování rizika, které jejich klienti podstupují a díky sníženému počtu likvidací pojistných událostí přinesou zvýšení profitability pojišťoven. Hlavní podmínkou pro správné využití 3 P modelu a získání představy o rizicích, kterým jejich klienti čelí, je využívání nových technologií. Ať už se jedná o IoT zařízení či mobilní aplikace, pojišťovny získají data v reálném čase, které mohou využít při identifikaci klientského rizika a poradenské účely. Přesto klienti stále nejsou příliš ochotni sdílet dodatečné osobní údaje s pojišťovnami, ani za cenu personalizace služeb a lepší prevence. Pouze 28 % privátních klientů by svá data pojišťovnám poskytlo, ale pouze 15 % by za služby s přidanou hodnotou bylo ochotno zaplatit. Firemní klienti jsou, za podmínky získání služeb s přidanou hodnotou, se svými daty sdílnější. Více než 45 % firemních klientů by bylo ochotných svá data pojišťovnám poskytnout a 36 % by za personalizované služby zaplatilo. „Pojišťovny zkoumají nové obchodní modely, jako například pojištění dle osobních potřeb zákazníků nebo dle dalších individuálních parametrů, chtějí být blíže zákazníkům a nabídnout jim vhodnější, personifikované služby na míru,“ říká Branislav Beneš z pražské pobočky společnosti Capgemini.

Společnost Capgemini identifikovala, že tento fenomén převládá u velkých společností, které jsou ochotné si za lepší kvalitu služeb připlatit. Zmíněný přechod pojišťoven z role plátce do role poradce je výsledkem agilního přístupu pojišťoven vůči novým rizikům současné doby a stále zvyšujícímu se očekávání jejich klientů. Pojišťovny tak mají příležitost využívat více proaktivní přístup ke svým klientům, rozšiřovat produktovou nabídku a vstupovat na nové trhy, ze kterých mohou očekávat nové zdroje svých příjmů.

Nové technologie se dostávají i na tuzemský trh

Na tuzemském trhu v oblasti pojišťovnictví se v těchto letech objevilo pár zajímavých projektů, které se vydaly cestou inovací. Ať už se jedná o InsurTech startupy nebo online srovnávače pojištění, všechny se rozhodly změnit zkostnatělý pojistný sektor v České republice. „Technologické firmy zabývající se pojištěním stále více nabývají na důležitosti. Ani zavedené finanční společnosti je neberou na lehkou váhu, o čemž svědčí jejich ochota do InsurTechů investovat nebo vytvářet své vlastní interní startupy. Český pojistný trh, v porovnání se západními zeměmi, stále ještě není z pohledu inovací vyzrálý. Přesto je ochota inovovat a využívat nové technologie zakomponována ve strategických plánech všech finančních institucí. Ať se jedná o digitální transformaci, vytváření intuitivních mobilních aplikací pro zvýšení interakce s klienty nebo otevření nových komunikačních kanálů. V neposlední řadě můžeme hovořit o zjednodušování procesů pomocí IoT zařízení, robotickou automatizaci či umělou inteligenci,“ říká Branislav Beneš z pražské pobočky společnosti Capgemini.

Celý report naleznete ke stažení na adrese https://worldinsurancereport.com/resources/world-insurance-report-2019/

Capgemini Czech Republic představilo nového generálního ředitele a vizi do roku 2021

V čele české pobočky společnosti Capgemini, předního světového poskytovatele služeb v oblasti poradenství, technologií a outsourcingu, stojí nově Branislav Beneš. V roce 2002 nastoupil do společnosti Empire, která se později stala součástí právě Capgemini. Postupně prošel technickými i manažerskými pozicemi, od softwarového inženýra, programátora a analytika až po konzultanta, a od roku 2009 spoluřídil českou pobočku z pozice Delivery Managera. Po 17 letech a s detailní znalostí společnosti střídá na pozici generálního ředitele Zdeňka Přibyla, který po více než třiceti letech v IT a sedmi letech ve vedení Capgemini odchází do zaslouženého důchodu.

Branislav Beneš chce v nové pozici využít bohaté znalosti celé společnosti, procesů a kontaktů s klienty a partnery a využít také celosvětovou reorganizaci Capgemini pro růst české pobočky a posílení pozice v rámci celosvětové struktury.

„Capgemini v průběhu minulého roku provedlo některé užitečné změny ve struktuře a cítíme větší důvěru, větší samostatnost české pobočky a chceme toho využít a naplno ukázat náš potenciál. Aktuálně máme zhruba 120 zaměstnanců, kromě pražské pobočky jsme v minulém roce založili i pobočku v Ostravě a daří se i naší brněnské pobočce, kde jsme zdvojnásobili počet zaměstnanců. Do roku 2021 bychom chtěli mít alespoň 165 zaměstnanců,“ říká Branislav Beneš, nový generální ředitel Capgemini Czech Republic. „Rád bych, aby zaměstnanci cítili hrdost na práci v Capgemini a nebyla to pro ně jen práce, ale i zábava. Jsem týmový hráč, takže každý zaměstnanec v Capgemini Czech Republic hraje důležitou roli. Udělám maximum, abychom dále vytvářeli inspirativní prostředí, a zároveň stavěli na cloudových technologiích a nových řešeních v oblasti digitální transformace.“

Capgemini Czech Republic se tradičně zaměřuje na bankovní sektor, pojišťovnictví nebo retail a stále aktivnější je také v oblasti cloudových řešení. Realizuje také řadu projektů spojených s mobilními platbami a platbami bez front, ať už se jedná o prodejní řetězce nebo možnost rychlé bezhotovostní platby například ve vlacích.

O Capgemini

Capgemini je světový lídr v oblasti poradenství, technologických služeb a digitální transformace a využívá inovace ve prospěch klientů a jejich příležitostí ve vyvíjejícím se světě cloudu, digitálních technologií a platforem. Společnost Capgemini využívá více než 50 let zkušeností a odborných znalostí a umožňuje organizacím realizovat obchodní vize a cíle prostřednictvím široké škály služeb. Capgemini věří, že obchodní hodnota technologií je přímo spojená s lidmi. Společnost Capgemini je zastoupena ve více než 40 zemích, v roce 2018 oznámila globální příjmy ve výši 13,2 miliardy EUR a zaměstnává více než 200 000 zaměstnanců.

V České republice patří Capgemini mezi deset největších poskytovatelů služeb v oblasti informačních technologií. Capgemini nabízí klientům v ČR služby více než 120 odborníků se zkušenostmi v oblasti poradenství, vývoje aplikací, systémové integrace, tvorby internetových portálů a bezpečnosti. Mezi klienty skupiny v České republice patří nejvýznamnější banky, mobilní operátoři nebo průmyslové organizace.

World Payments Report 2018: Nová konkurence pro banky v platebním businessu

Platební business v posledních letech prochází procesem digitalizace, kterému nahrává do karet spolupráce tradničních hráčů na trhu s FinTech společnostmi. Inovace příchází i spolu s novými hráči na trhu, kteří jsou tvořeni velkými technologickými společnostmi. Tyto společnosti jsou v dnešní době označovány jako BigTech (Apple, Amazon, Google, Facebook a další). Požadavky regulátorů by měly být brány jako příležitost pro hráče v platebním businessu ke zlepšení jejich, někdy již zastaralých, infrastruktur. V Evropě hovoříme zejména o směrnici PSD2 (Payment Service Directive 2),  která přináší revoluci otevřeného bankovnictví.

Bezhotovostní transakce rostou celosvětově

Mobilní peněženky, platební karty, bankovní převody nebo již ne tolik využívané šeky – všechny zmíněné platební nástroje přispívají k růstu celosvětových bezhotovostních transakcí. Počet celosvětových bezhotovostní transakcí vrostl v roce 2016 o 10,1 % na 482,6 miliard. Na tomto růstu se podílely zejména rozvíjející se trhy v Asii (25,2%) a region pojmanovaný jako CEMEA (Střední Evropa, Střední Východ a Afrika), který v bezkontaktních platbách vzrostl o 17,1 %. Již rozvinuté trhy v Evropě  a Severní Americe vrostly o 7,7 % a 5,7 %. Nejnižší míru růstu můžeme pozorovat překvapivě u regionu Jižní Ameriky, který je pokládán za rozvíjející trh, s růstem v řádu 3 %. Když se na vývoj bezkontaktních plateb podíváme z pohledu jednotlivých zemí, nejvyšší míru růstu v letech 2015-2016 zaznamenalo Rusko (36,5 %), Indie (33,2 %), Čína (25,8 %) a Jihoafrická republika (15,1 %). Podle odhadů by se měla takto vysoká míra růstu v Číně v příštích letech spíše stabilizovat a snížit. V případě Ruska, které mělo nejvyšší podíl na růstu v regionu CEMEA, se o tak vysoký růst postarala tamní vláda a její program pro propagaci platebních karet.

Regiony zařazené do kategorie rozvinutých (Asie-Pacifik, Evropa vč. eurozóny a Severní Amerika) se podílely na celkových bezhotovostních platbách z více než 66 %. V minulých 10 letech se tento podíl snížil o více než 20 % na úkor rozvíjejících se trhů. Státy patřící do zmíněné kategorie zaznamenaly mírnější míru růstu než rovíjející trhy. Všechny státy kromě Austrálie, Japonska a Singapuru zaznamenaly pouze jednociferné tempo růstu.

BigTech společnosti válcují konkurenci v případě mobilních peněženek, globálním leaderem je Čína

Mobilní peněženky (také označované jako e-wallet) jsou jedním z dnešních fenoménů bezhotovostního platebního styku. V roce 2016 byly přes tyto mobilní aplikace provedeny platby v 41,8 mld. dolarů. Stále můžeme tvdit, že adopce mobilních peněženek je relativně nízká, protože se podílí na bezhotovostních platbách z globálního měřítka „pouze“ z 10 %. Tento fakt je ovlivněn zejména rozdílnou penetrací mobilních telefonů na jednotlivých trzích a cenou mobilních datových tarifů, jelikož některé mobilní peněženky vyžadují připojení k internetu. Když se podíváme na úspěšnost BigTech společností a bank v této oblasti, BigTech společnosti suveréně vítězí nad bankami v případě tržního podílu. 71 % veškerých bezhotovostních transakcí přes mobilní peneženky zajišťují aplikace od BigTech společností. Hlavním důvodem je pomalejší digitální transformace bank, kterou BigTech společnosti již dávno prošly a dále průběžně pracují na vývoji moderních digitálních technologií. Z případné spolupráce bank a BigTech společností by profitovaly obě strany. Banky by do řešení vnesly zvýšení důvěry zákazníků v nabízené služby a svou širokou klientskou základnu využívající jejich produkty. BigTech společnosti by mohly přispět novými technologiemi, zjednoduššením služeb a svou technickou expertízou. Z hlediska pohledu jednotlivých států je celosvětovým leaderem v této oblasti Čína. Zejména lokální leadeři provozující mobilní peněženky jako Ali Pay nebo WeChat Pay pomohly Číně k zisku téměř 40% podílu celosvětového trhu mobilních peněženek. Čínští zákazníci v roce 2016 zaplatily svými mobily zboží za více než 16 mld. dolarů.

Směrnice PSD2 je předpokladem pro rychlejší adopci inovací

Banky a obecně hráči v platebním businessu mají možnost nabídnout efektivnější služby svým klientům díky novým technologiím. Nové regulatorní požadavky mimo EU, které byly představeny tento rok, se zabývají zejména snižováním rizik, standardizací poskytovaných služeb a jsou nástroji v boji proti korupci, terorismu a praní špinavých peněz. Zejména evropská směrnice PSD2 je pokládána za činitele, který zabezpečí rychlejší adopci inovací ve finančnictví a povede k větší zákaznické spokojenosti. PSD2 můžeme pokládat i za jakési srovnávací měřítko pro regulátory po celém světě, kteří se touto evropskou směrnicí inspirují. Nové směrnice a nařízení ve světě, které se věnují finančnímu sektoru (označované jako Key Regulatory and Industry Initiatives, zkráceně KRII), budou mít pozitivní dopad na rychlejší adopci inovací a na zefektivnění boje proti financování terorismu, praní špinavých peněz, větší transparentnosti a snížení rizika (jak na straně finančních institucí, tak samotných kleintů).

Nejzajímavějšími ze směrnic ve světě jsou zejména regulace trhu mobilních peneženek v Číně, které otevřou lokální trh i zahraničním hráčům jako jsou Apple Pay a Google Pay. Přesah některých směrnic a nařízení z lokálních do globálních může přinést i problémy, kdy dochází ke konfliktu jednotlivých regulatorních požadavků. K tomu dochází i v případě PSD2 a směrnice GDPR o ochraně osobních údajů nebo mezi PSD2 a nařízením 5AMLD (Fifth Anti-Money Laundering Directive), které je věnováno problematice boje proti praní špinavých peněz.

Faktory utvářející platební sektor

Platební sektor prochází neustálým pocesem změn. Jedním z hlavních činitělů jsou samotní klienti finančních institucí a jejich měnící se očekávání. Klienti se již nespokojí s základními atributy zakoupených produktů, ale požadují služby s přidanou hodnotou. Toto očekávání se mění jak ze strany korporátní klientely, tak ze strany fyzických osob. Dalším z hybatelů jsou již zmínění noví hráči na trhu, které reprezentují technologické společnosti a nově vznikající digitální banky („challenger banks“). Nové požadavky regulátorů přináší nové možnosti pro banky i zákazníky, jak získat více výhod ze své „spolupráce“. Zejména open banking mění svět všech bankovních klientů, kteří vlastní vícero bankovních účtů u různých institucí. To vše díky využití API (Application Program Interfaces), které pomohou jednotlivým bankám sdílet klientská data. Nejedná se pouze o banky, které využívají API k propojení, ale také FinTech společnosti. FinTech společnosti již v současné době hojně spolupracují s bankami na zajímavch projektech a obě strany z této spolupráce benefitují.

Nový platební ekosystém přinese větší efektivitu a profitabilitu

Pokud chtějí banky ustát v konkurenčním boji v oblasti plateb, musí se rozhodnout, zda budou hrát roli leadera v tomto nově vznikajícím platebním ekosystému a musí si vybrat toho správného partnera. Z vyjádření vrcholných představitelů bank je patrné, že pouze 38 % dotázaných bank je v současnosti ochotné tuto roli plnit, což představuje relativně malé množství, s ohledem na vstup nových hráčů na trh. Technologické společnosti mohou přispět svými zkušenostmi s vývojem a adaptací nových technologií. Dle bankovních manažerů je spolupráce s FinTechy prospěšná zejména v oblasti reportingu a datové analýzy (77,5 %), KYC (77,5 %) a při vývoji PFM řešení pro správu osobních financí (69 %). Větší efektivitu a s tím spojenou profitabilitu by přinesla modernizace platební infrastruktury a nové technologie, které vytvoří nové platební kanály. Dalším hybatelem jsou instantní platby, které by nahradily v současnosti drahé platební karty a pomohly k akvizici nové firemní klientely. Firemní klientelu by dále přilákaly i služby s přidanou hodnotou, kdy by jim byla banka schopna předpovědět jejich peněžní toky, automatizovat vypořádávání a zefektivnit přeshraniční platby. To vše za využití nových technologií vytvořených ve spolupráci s FinTech společnostmi a datové analýzy.

 

Capgemini World Retail Banking Report 2018: O digitální transformaci a nové konkurenci v bankovním sektoru

V dnešní technologicky orientované době musí banky reagovat na nové trendy a zefektivnit svou operativu, aby byly schopné ustát konkurenční boj. Hlavní oblastí jejich zájmů by měla být digitální transformace a zlepšení zákaznické zkušenosti (označováno anglickým „customer experience“ nebo zkráceně CX), zejména kvůli rostoucím očekáváním zákazníků, kteří mají díky saturaci bankovního sektoru širokou možnost volby. Propast mezi zákaznickou spokojeností v bankovním sektoru a ostatních sektorech se bankám daří pomalu zmenšovat díky investicím do nových technologií. Vstupem BigTech společností (společnosti jako Amazon, Facebook, Google nebo Alibaba) a tzv. „digitálních bank[1]“ na trh, vzniká bankám nová konkurence. Zmíněné společnosti vynikají svým agilním přístupem k digitalizaci a zaměřením se na zákazníka. Stejně agilní přístup by měli adaptovat i banky, které mohou získat konkurenční výhodu i díky spolupráce s FinTech společnostmi (firmy propojující tradiční svět financí s novými technologiemi) a integrací jejich produktů do svých systémů.

Relativní nespokojenost bankovních klientů přetrvává

Přes veškeré investice do digitalizace a efektivity, 50 % dotázaných klientů bank nemá pozitivní zkušenost se svou bankou. Co se týče důležitosti komunikačních kanálů banky, pro téměř 62 % dotázaných hraje existence internetového bankovnictví velkou roli. V případě mobilního bankovnictví jeho důležitost zdůrazňuje pouhá polovina respondentů. Když se na mobilní bankovnictví podíváme z pohledu generace Y (populace v rozmezí 18 – 34 let) a „technicky zdatných“ bankovních klientů, pro více než 60 % zástupců obou skupin je mobilní aplikace banky důležitým prvkem.  Klienti jsou orientování na digitální bankovnictví, ale existence kamenných poboček je pro ně stále ještě klíčová. Jejich důležitost zdůrazňuje 60 % dotázaných respondentů.

Nová konkurence na trhu finančních služeb – mají se zavedené banky bát?

Jednou z největších oblastí finančního sektoru, která byla do nedávna doménou pouze bank, jsou platby. Do platebního businessu se vrhly společnosti jako Google, Apple nebo čínská Alibaba. Tyto společnosti, ať už přímo nebo nepřímo, ovlivňují trh mobilních peněženek, mobilních plateb nebo platebních karet. Podle 3/4 dotázaných manažerů bank byla oblast plateb ovlivněna novým bankovním ekosystémem a firmami v něm působícími. Jedná se o digitální banky, FinTech a Bigtech, které mění očekávání zákazníků a jejich kritiku tradičních bank. Činí tak nabídkou svých personalizovaných produktů založených na špičkových technologiích. Pokud si chtějí banky udržet své klienty, musí se vydat cestou spolupráce s technologickými společnostmi nebo nabízet personalizované produkty samostatně. Investice do nástrojů zlepšujících zákaznickou zkušenost a personalizace nabízených produktů a služeb je cesta k udržení si stávajících zákazníků a získání si jejich důvěry.

Nízkonákladové produkty budou cestou k úspěchu v případě akvizice nových klientů, kteří tak budou schopni jednoduše hospodařit se svými prostředky. Současný zákazník požaduje širokou škálu produktů a výtečnou zákaznickou zkušenost, včetně dobře vypadajícího prostředí bankovních aplikací a jejich intuitivního ovládání. Noví hráči na trhu by měli být bráni spíše jako příležitost pro spolupráci při vývoji produktů, rozšíření produktové nabídky již vytvořenými produkty nebo zlepšení stávajících produktů. V tom bankám pomohou technologie jako umělá inteligence, strojové učení, datová analýza nebo zařízení pro internet věcí (Internet of Things, zkráceně IoT). Další možností je spolupráce s mimooborovými společnostmi (např. společnosti působící ve zdravotnictví nebo maloobchodu), které mohou představovat další kanály prodeje.

Zajímavý je zákaznický pohled na BigTech společnosti, kdy se přibližně polovina zákazníků obává využívat bankovních služeb u společností jako Facebook, Google, Apple, Amazon nebo Alibaba z důvodu obavy o bezpečnost svých osobních údajů a narušení svého soukromí. Konkurence se nově bankám objevuje i z jiného segmentu. Konkrétně od alternativního dopravce Uber, který tento rok zažádal o evropskou platební licenci u Nizozemské centrální banky. Přesto, že bankovní klienti jsou stále relativně nedůvěřiví k BigTech společnostem, banky by se měli mít na pozoru. Téměř třetina jejich klientů by byla ochotna vyzkoušet finanční produkty a služby nabízené BigTechem (43 % v případě zástupců generace Y a 53 % technických zdatných klientů).

Digitální transformace by měla být cestou, ne cílem

Zaměřenost na zákazníka, agilní přístup k inovacím a digitalizaci, rozšíření portfolia o nové bankovní i nebankovní produkty a spolupráce s dalšími entitami z finančního sektoru. To je cesta, kterou by se banky měly vydat, aby získaly konkurenční výhodu. Také se budou muset zamyslet nad otázkou, zda chtějí být pouhým účastníkem tohoto nově zformovaného finančního „ekosystému“ nebo jestli chtějí být jeho vlastníkem. S tím souvisí i jejich taktika, jak určeného cíle dosáhnout. Zaměří se na své klíčové produkty, kterým rozumí nejlépe, nebo se vydají cestou spolupráce s technologickými společnostmi a začnou se věnovat i jiným produktům a službám mimo jejich oblast expertizy? To už je jen na bankách samotných.

České banky objevují spolupráci s Fintechem a třetími stranami

České banky se snaží nezůstat pozadu a např. Česká spořitelna, ČSOB či Komerční banka se směrem spolupráce s technologickými společnostmi vydávají. Spolupracují se startupy a zavedenými technologickými společnostmi a to například v oblasti datové analýzy, zlepšování zákaznické zkušenosti či ověřování identity. Nejdále je v oblasti tzv. open bankingu Česká spořitelna, která v rámci Erste Fintech Cloudu nabízí možnost připojit služby třetích stran do nového digitálního bankovnictví George. ČSOB se zase vydala směrem akvizic, kdy koupila portály pro srovnávání finančních produktů Top-pojištění a Ušetřeno a její další aktivity také vedou k větší otevřenosti vůči třetím stranám. Obecně lze tedy očekávat zrychlující se trend open bankingu.  Z oblasti českého FinTechu stojí za zmínku jeden z nejvýznamnějších českých Fintechů Twisto, které se velmi slušně etablovalo na českém trhu s klientskou bází téměř 200 tisíc klientů, kteří doposud využili jeho služby. Twisto ve spolupráci s ING bank a pojišťovnou Uniqa vstoupilo letos na polský trh. Vedle toho na trhu pozorujeme i nově aktivitu Filip a Sofie z dílny Creativedock, která má za cíl postavit zcela novou digitální banku pro český trh.

Report v celém znění si můžete stáhnout zde.

[1] Digitální banky jsou ve světě známépod termínem „challenger banks“. Zaměřují se na poskytování klientsky orientovaných služeb, které se dají sjednat bez nutnosti navštívit kamennou pobočku a pro komunikaci používají zejména digitální kanály.

Chatboti jako konkurenční výhoda pro finanční instituce?

Většina současných bank se snaží o úsporu nákladů a zefektivnění svých procesů. Jednou z nejčastějších technologií jsou virtuální asistenti (chatboti), kteří dokáží poskytnout zákazníkům požadované informace téměř v reálném čase, 24/7. Capgemini identifikovalo, že nasazení chatbota v rámci zákaznické podpory vede ke snížení počtu dotazů, kterými se musí zabývat „živý“ pracovník a současně ušetří jejich čas o 10 – 30 %. Kromě oblasti styku se zákazníky mají chatboti uplatnění také v interním korporátním prostředí, kde nejčastěji pomáhají novým zaměstnancům při onboardingu, fungují jako knowledge databáze, či při zadání příkazu splní požadovaný úkol.

Chatboti stále nejsou na takové úrovni, aby vyřešily veškeré požadavky zákazníků, ale dokáží zaměstancům bank usnadnit a zefektivnit práci. Za zmínku stojí francouzská banka Crédit Mutuel, která spolupracuje s IBM na platformě využívající technologie IBM Watson. Ta dokáže vyhodnotit a kategorizovat zákaznické dotazy v e-mailech, odpověděť na ně a v případě složitějšího dotazu/požadavku přeposlat zprávu kompetentní osobě (dle IBM dokáže vyfiltrovat a správně adresovat 50 % ze 350 tis. e-mailů, které denně dorazí klientským poradcům). V tomto případě probíhá komunikace přes e-mail, ale stále častějším jevem je integrace robota do chatovacích platforem (např. Facebook Messenger, Whatsapp, Slack a další). Tímto směrem se vydaly i některé zahraniční FinTech společnosti (např. Cleo nebo Plum), které poskytují poradenství v oblasti správy osobního majetku primárně skrz Messenger. Zmíněné společnosti cílí zejména na tzv. mileniály, kteří se nebojí poskytnou svá data výměnou za poradenství s osobními financemi.

Robotické finanční poradce nabízí i světové banky. Jednou z nich je Bank of America se svým chatbotem Erica. Erica na dotaz odpoví, jaké je datum splatnosti vaší hypotéky nebo kreditní karty, založí spořící účet, provede transakci, zablokuje platební kartu a nabízí mnoho dalších funkcionalit. Díky strojovému učení se stále zlepšuje – čím více se chatbota ptáte, tím lepší odpovědi v budoucnu dostanete. Své chatboty mají i další banky jako Nordea, ABN Amro, HSBC, JP Morgan Chase nebo Commonwealth Bank.

Ani české finanční instituce nezahálejí a investují do umělé inteligence, RPA robotů a virtuálních asistentů. Komerční banka používá chatbota pro interní účely. Jmenuje se KuBa a pomáhá novým zaměstancům při onboardingu. Mohou se ho zeptat např. na otázky ohledně benefitů nebo skrze něj vyplnit dotazník spokojenosti. Na podobném projektu pracuje i Česká spořitelna, jejíž chatbot pomáhá poradcům na retailových pobočkách banky v oblasti produktů a compliance – chatbot do jisté míry nahrazuje produktový helpdesk (pokud bot není schopný odpovědět na otázku, poradce si může zažádat o radu „živého“ pracovníka). Spíše zákaznicky orientovného chatbota postavila pojišťovna AXA Assistance. Zákazníci si přes Messenger na Facebooku dokáží sjednat cestovní pojištění – chatbot se zeptá na osobní údaje a nabídne zákazníkovi několik variant pojištění. Na lokálním trhu se jedná o první produkt podobného typu.

S chatboty je také spojena zejména výhoda v oblasti snižování nákladů. Průzkum společnosti Juniper Research vyčíslil výhody adopce chatbotů mezi bankami a došel ke zjištění, že v tomto roce dokáží ušetřit v na nákladech kolem 6 miliard dolarů (v roce 2023 by se mohla celková úspora pohybovat kolem 11 miliard dolarů ročně). Další devizou, plynoucí z jejich adopce, je ušetření času zaměstanců, kteří by jinak strávili 2,5 miliard hodin ročně odpovídáním na dotazy zákazníků. 70 % všech celosvětově využívaných chatbotů bude v příštích letech nasazených v retailovém bankovnictví, zdravotnictví a v e-commerce. Jaký názor na chatboty máte vy? Vadila by vám komunikace se strojem, nebo se novinek nebojíte?

Capgemini World Wealth Report 2018: Milionáři stále bohatnou a jejich investiční poradci budou muset inovovat

Světové ekonomiky a akciové trhy zažívají dobré výkonostní období, což s sebou přináší i bohatnutí investorů. Skupina obyvatel, kterou Capgemini označuje jako high net worth individuals (dolaroví milionáři)[1], meziročně zbohatla o 10,6 % a jejich celkové jmění se poprvé přehouplo přes hranici 70 bilionů dolarů. Současně se zvýšil i počet dolarových milionářů, jenž meziročně vzrostl o 1,6 milionu. Počet vysokopříjmových investorů (jejich investovatelný majetek je vyšší než 30 mil. dolarů) meziročně vzrostl globálně o 11,2 %. Dolaroví milionáři se podílí na celkovém světovém bohatsví skoro ze 35 %. Více než 61 % všech dolarových milionářů pochází z USA, Japonska, Německa nebo Číny. Období růstu již probíhá šest let a mělo by dále pokračovat. Podle odhadů by se měl v roce 2025 majetek tzv. dolarových milionářů vyšplhat na více než 100 bilionů dolarů. Již druhý rok vkuse se investoři radovali z průměrných výnosů ve výši 20 %.

Čeští milionáři bohatnou dle světového průměru

Oproti minulému roku se počet dolarových milionářů v České republice zvýšil o 10,8 % na více než 28 tisíc. Jedná se o srovnatelný výsledek jako v případě světového průměru. Co se týče jejich majetku, vzorstl o 13 % na 68,5 miliard dolarů, což při současném kurzu činí 1,5 bilionu korun. Největší zásluhu na bohatnutí movitých investorů měl roustoucí HDP ve výši 4,6 %, 6,5% nárůst cen nemovitostí a výkonnost lokálních investičních trhů, jejichž celková tržní kapitalizace raketově vzrostla o 30 %.

Hrozba ve formě BigTech společností

Movití investoři často využívají služby investičních poradců (v reportu označeno jako wealth management). Investičním poradcům hrozí nebezpečí ve formě konkurence ze strany BigTech společností (společnosti jako Amazon, Facebook, Google nebo Alibaba). Ty již vstoupily do platebního businessu a nyní by chtěly do svého portfolia zařadit i poradenské služby. Existují dva nejpravděpodobnější scénáře jejich vstupu do odvětví. Prvním je čistá spolupráce BigTechu a poskytovatelů wealth managementu. Druhou možností je tzv. frenemy model spolupráce, kdy BigTech společnosti budou v roli přímého konkurenta, ale současně budou spolupracovat se společnostmi v oboru.

Existence bariér pro vstup BigTech společností na poradenský trh ve formě regulatorních požadavků a částečné nedůvěry investorů (kvůli netransparentnímu nakládání s osobními daty) v BigTech nahrává wealth manažerům, ale dříve či později se BigTech stane jejich velkým konkurentem. Capgemini odhaduje, že kdyby BigTech společnosti převzaly do své péče pouhá 0,3 % majetku spravovaného wealth manažery, dosáhly by dodatečného zisku ve výši 36 miliard dolarů ročně. Dle průzkumu Capgemini mezi bohatými investory v Q1 2018, 80 % klientů wealth management společností by bylo ochotno vyzkoušet služeb BigTech společností v horizontu jednoho roku.

Hybridní poradenství jako konkurenční výhoda

Řešením vstupu nové konkurence na trh je implementace tzv. hybridního poradenství[2], kombinující osobní přístup poradců a nové technologie (např. již zmíněná umělá inteligence nebo využití simulačních modelů pro diverzifikaci portfolia – automatizované či self-service poradenství). Počet wealth management firem využívajících model hybridního poradenství sice meziročně vzrostl jen o 3,4 % (v současnosti ho využívá 28,6 % wealth management společností), ale dalších 57,1 % společností pracuje na jejich vývoji.

Hybridní model z části staví klienta do role poradce, který se dokáže samostatněji rozhodovat o svých investicích. 90 % dotázaných klientů považuje možnost využívat hybridní poradenství jako velmi nebo středně důležité. To vypovídá o měnícím se klientském spektru, které požaduje personalizovaný přístup podpořený technologiemi. Hybridní poradenství současně přispěje k větší produktivitě wealth manažerů (dokáží obsloužit více klientů), ušetření nákladů, větší personalizaci služeb a minimální chybovosti.

Negativní vztah investičních poradců ke kyptoměnám, investoři se o ně zajímají

Kryptoměnové nadšení vyvrcholilo na konci roku 2017, kdy se cena nejznámější kryptoměny Bitcoin vyšplahala téměř na 20 tisíc dolarů. Téměř 55 % dotázaných movitých investorů odpovědělo, že je kryptoměny zajímají jako potenciální investice. Kryptoměny se po skončení období růstu vyznačují značnou cenovou fluktuací, přesto jsou investory často chápány jako zajímavý prostředek k uchování hodnoty a jako spekulativní nástroj. Kvůli zmíněné fluktuaci a nevyzrálosti trhu nejsou wealth management společnosti ochotné poskytovat kryptoměnové investiční poradenství (tyto skutečnosti jsou jedny z bariér masové adopce kryptoměn). 71 % dotázaných dolarových milionářů mladších 40 let by uvítalo možnost získat informace ohledně investičních rad do kryptoměn od svého wealth manažera. V porovnání s dolarovými milionáři nad 60 let (pouhých 13 % z nich by takové rady uvítalo) se jedná o zajímavý výsledek a vypovídá o zájmu mladší generace investovat do atypických oblastí.

Budoucnost je v hybridním poradenství a BigTechu

Bohatí stále bohatnou a BigTech společnosti mají zájem poskytovat služby s přidanou hodnotou v oblasti investic a správy majetku. Dle odhadů by si BigTech společnosti dokázaly ukrojit až neuvěřitelných 12 bilionů dolarů. Teď je míč na straně wealth manažerů, většinou reprezentujících velké banky, kteří se musí tržně adaptovat kvůli měnícím se potřebám zákazníků. Hybridní poradenství kombinující klasický přístup a již zmíněné nové technologie bude konkurenční výhodou pro implementující společnosti a povede ke snížení rizika ztráty klientů, kteří by mohli odejít ke konkurenci nebo přímo k BigTech společnostem. Ty dost často fungují na freemium nebo úplně bezplatném modelu, což by mohlo být lákadlem pro část klientely. Na druhou stranu, nedůvěra k BigTech společnostem kvůli netransparentnímu nakládání s osobními daty a know-how poradenských společností by mohly hrát do karet tradičním hráčům na trhu. Přes všechny překážky je budoucnost wealth managementu v hybridním poradenství a BigTechu.

Více informací a zajímavých dat se dozvíte v kompletním Capgemini World Wealth Reportu.

[1] HNWI je definován jako fyzická osoba vlastnící investovatelné jmění vyšší než 1 mil. dolarů. Do investovatelného jméní nejsou započítány nemovitosti obývané investory, sběratelské předměty, spotření zboží a zboží dlouhé spotřeby.

[2] Hybridní model spojuje klasický svět poradenských služeb, nejčastěji reprezentovaný bankami, a svět nových technologií, které využívají technologické společnosti.

Capgemini World Insurance Report 2018: Pojišťovny se nevyhnou technologiím a čeká je spolupráce s InsurTechem

Sektor pojišťovnictví v současnosti provází mnoho změn na vícero frontách. Mění se očekávání stále náročnějších zákazníků, přicházejí nové technologie a potenciální konkurence ve formě BigTech firem (Facebook, Google, Amazon nebo Apple), které se stále více angažují v oblasti finančních služeb vč. pojistných produktů. Jedním z největších ohrožení firem v sektoru poijšťovnictví jsou právě BigTech firmy. To dokazuje i fakt, že 30 % zákazníků by bylo ochotno zakoupit pojistný produkt od BigTech firem – od roku 2015 to znamená 12% nárůst. Zákazníci z generace Y (18 – 34 let) jsou technologickým firmám nakloněni ještě více a pojištění by si u nich uzavřelo skoro 40 % z nich.

Capgemini identifikovalo InsurTech společnosti jako jedno z možných řešení pro pojišťovny, jak reagovat na vstup BigTechu do odvětví a jak se přirozeně technologicky vyvíjet. Jednou z možností jsou investice do synergických InsurTech startupů nebo spolupráce s nimi bez kapitálového vstupu. Klíčem k úspěchu pojišťoven by mohly být nové obchodní modely s přispěním InsurTech firem, které by využívaly data sbíraná v reálném čase (např. ze smart home IoT zařízení, wearables nebo sociálních sítí). Zejména analýza big data a automatizace jsou v dnešní době brány jako klíčové a jejich využití vede k lepšímu oslovení zákazníků. Dalším možným řešením je využívání tzv. cloud-native platforem, které dokáží zabezpečit lepší efektivitu veškerých procesů a snížit náklady.

Pojišťovny v současné době dohánějí ostatní společnosti z finančního sektoru v rámci zákaznické zkušenosti (CX), v čemž jim pomáhá digitalizace a nové technologie. Zejména měnící se preference zákazníků vedly pojišťovny k digitální transformaci (40 % pojišťoven se domnívá, že se jim investice do dig. transformace vrátí do 10 měsíců) a k využívání dalších nových technologií. Mezi ně patří RPA roboti pro automatizaci procesů (80 % z nich je někdy testovalo nebo implementovalo) a umělá inteligence, kterou minimálně testovalo 50 % pojišťoven. Stále více skloňovaná blockchain technologie zajímá i pojišťovny a 70 % z nich diskutovalo její potenciální přínosy. Míra adaptace blockchainu je stále relativně nízká, kdy pouhých 5 % pojišťoven tuto technologii úspěšně implementovalo.

V neposlední řadě stojí za zmínku zahraniční InsurTech Lemonade, který získal od investorů více než 180 mil. dolarů (mezi nimi je pojišťovna Allianz a investiční společnost GV, patřící Google). Lemonade funguje jako platforma pro pojištění domácností a využívá nové technologie na bázi umělé inteligence. Veškerou komunikaci se zákazníky, včetně uzavření smluvního vztahu a komunikace při řešení pojistné události, zajišťuje chatbot Maya.

Více podrobností naleznete v Capgemini World Insurance Reportu 2018

Vezme nám umělá inteligence práci, život, nebo nám dá jiný?

Je skutečně každý nahraditelný, jak praví klasik? A kolik životů budeme mít v Matrixu?

Nedávná zpráva OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) mírní obavy z toho, že roboti, automatizace, strojové učení a umělá inteligence (v textu souhrnně označováno jako UI) bude mít takový dopad na pracovní místa jako uváděla předchozí zpráva. Konkrétně se hovoří o tom, že v rozvinutých zemích je nakonec jen 14 % pozic ohrožených, ale dalších 32 % míst pravděpodobně čekají velké změny. Vskutku velké uklidnění oproti zprávě z roku 2013, kde se hovořilo o 47 % ohrožených místech v USA. Pro představu, celosvětová krize v roce 2008 zvedla nezaměstnanost v ČR i EU pouze o zhruba 4 %.

UI ohrozí pracovní místa a současná ČR nemá zrovna nejlepší vyhlídky

Různé zprávy mají různé předpovědi, zpravidla už jen proto, že cílí na jiný rok. Obecně se dá ale říci, že čím vzdálenější budoucnost, tím očekávaný větší podíl práce robotů. Takže pokud budeme uvedené extrapolovat do budoucnosti, tak jednoho dne budou pracovat už jen roboti? Těžko říci, ale vizionáři padesátých let něco podobného předpovídali i na naši dobu. Zpráva OECD se dívá spíš blíže, a to nejenom časově, ale i geograficky. Jako nejvíce ohroženou zemi zmiňuje Slovensko s 33 procenty ohrožených míst. Česká republika, jako další typická montovna, na tom není o mnoho lépe. Naproti tomu v Norsku je ohroženo jen 6 % míst. Na druhou stranu, dle studie PWC, by UI měla zvýšit světové HDP o 14 %, což je pro představu dnešní Indie a Čína. V Evropě nám ale trochu ujíždí vlak, neboť dle agentury Reuters činily investice do UI kolem 3 mld. Eur, v Asii kolem 10 mld. a v USD 18. mld.

Hrubý výpočetní výkon byl nahrazen učící se umělou inteligencí

Roboti, a hlavně UI, mohou podstatně ovlivňovat naše životy i bez toho, aby nám vzali práci. Většina z nás si asi řekne, že mě se to netýká a že umíme spoustu dovedností, co roboti neumí. Ale je to skutečně tak? V čem jsme vlastně ještě stále lepší, a jak dlouho to vydrží? I pokud zrovna neděláme u pásu, operátora infolinky, nebo řidiče Uberu, kde laťka zpravidla nebývá moc vysoko, tak stále nemáme vyhráno. Dříve sci-fi představa samo řiditelných aut už nám dnes přijde naprosto normální. Je však možné, že nám časem bude zakázáno řídit, jelikož kromě mizivého procenta technických závad, za všechny ostatní nehody na silnici může lidský faktor. Únava, špatné vyhodnocení situace, mikrospánek, nepozornost, „zprava dobrý“ – nic z toho by se odladěné UI týkat nemělo.

První vážnější trhlina do lidské nadřazenosti přišla už před více než 20 ti lety v roce 1996, kdy neporazitelný šachový velmistr Gary Kasparov prohrál jednu hru se specializovaným počítačem IBM Deep Blue. Když Kasparov o rok později již prohrál celou sérii, dožadoval se vysvětlení a výpisů, kterých se však nikdy nedočkal. Kasparova rozhodil jeden tah, který mu nedával smysl a podezříval IBM z manipulace. Zda to skutečně byla manipulace, nebo jen zhrzené ego už se nedozvíme. Dle pozdějších vyjádření prý algoritmus nedokázal zvolit správný tah, a proto zahrál náhodně. Tehdejší program byl však na dnešní poměry velmi primitivní a dobře ilustruje posun na poli UI. Opíral se totiž o speciální HW hrubou sílu propočítávajíc 200 miliónu tahů za sekundu a nastudování tisíců her nejlepších šachistů. Evoluce v UI neprobíhá lineárně, jako v přírodě, ale spíše exponenciálně, a v prosinci 2017 se opět měnil šampion. Samozřejmě dávno už si předávají žezlo algoritmy a ne lidé. Tentokrát to bylo zajímavé tím, že nový král není specializovaný program, ale obecný algoritmus umělé inteligence. Jeho vstupem již není obrovské množství her v databázi, ale jen a pouze pravidla šachu. Měřeno počtem tahů za sekundu má zhruba jen setinový výkon, ale umí se učit z miliónu her, které odehraje sám se sebou. Tento přístup je výrazně bližší lidskému a zajímavé je, že přišel i na podobné zahájení partií, jaké používají lidé. Mimo jiné nejspíš i rozřešil starý spor o tom, která barva je ve výhodě. S bílou vyhrával znatelně častěji, ale i tak jeho nejhorší výsledek byla remíza. Tento nový šampión s názvem AlphaZero není žádný nováček, ale UI vyvíjená společností Google. Ten dokázal se svým předchůdcem, programem AlphaGo dokázil porazit velmistra ve hře Go, o které se traduje, že je to nejsložitější desková hra, kde počtem kombinací je číslo s 767 nulami.AlphaGo však byla brzy nahrazena svou upravenou verzí AlphaZero. Přívlastek Zero znamená, že zná jen pravidla a učí se sama od sebe. I přesto dokázala porazit předchůdce 100:0. Právě tato upravená verze AlphaZero dokázala ovládnout i šachy. Po pouhých 3 dnech tréninku. 

To jsou stále jenom hry s jasným souborem pravidel a konečným počtem možností, navíc hrané na tahy. Na podobném principu samoučících UI jede i startup Elona Muska OpenAI, který dokázal na ukázku porazit nejlepší hráče hry Dota 2, na ostře sledovaném turnaji o 25 mil. USD, což je asi více než se vyplatí na všech turnajích v šachách a Go za rok. Česká stopa byla vidět v teamu, který jako první dokázal stvořit UI s názvem Libratus, jež porazila profesionální hráče pokeru. Poněkud reálnější využití může mít nedávno publikovaná UI, která se orientuje v prostoru, respektive v pokusném labyrintu, lépe než člověk. Vědce mimo jiné zaujalo, že UI samovolně začala specializovat část svých uzlů. Podobná prostorová specializace některých mozkových buněk byla u zvířat objevena teprve nedávno, a objev byl odměněn Nobelovou cenou. Takové hrátky s UI nám jako vedlejší efekt umožňují dozvědět se něco o nás samotných.

Zatím to vypadá, že současné nejúspěšnější UI jsou fungováním podobné mozkům lidí a zvířat. Znamená to tedy, že lepší struktura není, nebo jen čekáme na další revoluční logiku UI, kterou již navrhne sama nějaká UI? Můžeme vlastně současnou UI označovat za umělou, když je stále navrhována lidmi, nebo ta skutečně umělá inteligence teprve přijde?

Možná další generace už nebude používat pojem chytrý jako (už dnes stále méně používané) rádio, ale chytrý jako Watson. Watson není jen pomocník Sherlocka Holmese, ale podle dlouholetého šéfa IBM pojmenovaná UI. Ta již v roce 2011 porazila dva nejlepší hráče hry Jeopardy, což je americká verze hry Riskuj. Watson nebyl napojený na internet, ale měl k dispozici 4 TB dat. Univerzální Watson slibuje možnost využití v mnoha oborech, nicméně jeho konkrétní implementace je zatím poměrně složitá a nákladná.

 

Společnost je UI ovlivněna napříč svým konáním, kde však najde největší využití?

Pochopení dotazů je klíčové i pro různé chatboty, kterými chtějí banky, operátoři a další firmy nahradit například call centra. Analýza společnosti Gartner hovoří o tom, že již v roce 2020 bude tvořit 85 % zákaznické interakce konverzace s chatboty, a celkově to bude nejčastější aplikace UI v následujících 5 ti letech. Z toho důvodu asi není náhodou, že BigTech společnosti pracují na svých virtuálních asistentech. Apple má Siri, Amazon Alexu, a například na Týdnu inovací v Praze se představila Sophia, což je stále jen další chatbot tentokrát uvězněný v plastové lebce. Přechod od slovníků k UI a strojovému učení muže také za znatelné zlepšení překladače od Googlu. V lednu poprvé umělá inteligence čínské Alibaba Group překonala člověka v čtení a porozumění textu v respektovaném testu Stanfordské univerzity. Jen o den poté uspěl i Microsoft.

Mimochodem Wall Street Journal uvádí, že plných 8,5 %, zatím spíše tedy obecnějších, článků na Wikipedii napsala UI Švéda Sverkera Joganssona. Zajímavé je i zrealizování takzvané teorie o nekonečném počtu opic. V podstatě se jedná o myšlenkovou demonstraci metody brute force, poprvé načrtnuté již v antice. Teorie praví, že nekonečné množství opic, nebo jedna co má nekonečně času, dokáže náhodným ťukáním do psacího stroje dřív nebo později napsat například celého Hamleta od Shakespeara. Programátor Jess Anderson si napsal armádu virtuálních opic, které nakonec napsaly kompletní Shakespearovo dílo.V anglické zoo zkoušeli stejný pokus živými opicemi, které si z neznámého důvodu ale oblíbily především klávesu „S“, popsaly pouze pár stránek, nicméně nakonec klávesnici kameny zničily, pomočily a pokálely.

UI nemusí sebrat práci jen pracovníkům customer care, a nově například úředníkům na přepážce třech plně bezobslužných poboček Bank of Amerika, ale i mnohem lépe placeným profesím. Ukázalo se totiž, že UI dokázala vyhodnotit i právní dokumenty čili oblast, na kterou je třeba dlouze studovat. Aplikací už je vícero. Jedna odhaduje rozhodnutí finančního ombudsmana, další kontroluje návrhy smluv a upozorňuje na možné nedostatky. V této disciplíně měla UI úspěšnost 94 % oproti 85 % u zkušených lidských právníku. Samozřejmě za zlomek času a nákladů.

Jiná UI již dává odpovědi na některé právní otázky, a některé UI dokonce mohou pomáhat rozhodovat o uvěznění obžalovaného a odhadovat pravděpodobnost recidivy. O našich životech může UI rozhodovat ale i mnohem příměji. Google vyvíjí UI, která neinvazivně provádí sken očního pozadí, ze kterého pak určuje kardiovaskulární problémy. Slibné jsou pokusy s diagnostikou z rentgenů a magnetické rezonance. UI dokáže být i katem a vyhodnotit embrya jako neživotaschopná už v zárodku. Obecná UI Watson od IBM dokáže rychle zpracovat obrovské množství lékařských studií a doporučit optimální postup léčby. Dá se i předpokládat, že až jednoho dne dojde k úplnému pochopení DNA, bude u toho UI.

Zdá se Vám to stále moc exaktní? Co třeba něco tak abstraktního jako je umění? UI už tvoří scénáře, trailer, anebo i celý film naopak z krátkého scénáře. Tam byste, zatím, pravděpodobně poznali, že nejde o lidskou práci. Team výzkumníků složený z výzkumného centra Facebooku a několika universit vytvořil algoritmus, který na základě obrovské databáze obrazů kreslí vlastní. Byť současné umění dovede být samo o sobě dost abstraktní, tak už ani odborníci nedokázali odlišit UI od lidských výtvorů.

Ne nadarmo se říká, že peníze jsou až na prvním místě. Wall Street, který přirozeně přitahuje nejlepší mozky, nemůže být stranou ani pokud se jedná o UI. Zhruba jedna třetina absolventů z top tier univerzit studuje business a finance, o to méně pak zůstává na jiné obory. Zřejmě nejznámější investiční banka Goldman Sachs zaměstnávala v roce 2000 na 600 akciových traderů. Dnes jen dva. Hlavní nápor na celý finanční sektor se ale teprve čeká. Doba vlků z Wall Streetu je pryč, nastoupili nerdi z Wall Street. Mimo jiné jsou zkrátka levnější. Průměrné roční odměny traderů a analytiků v 12 ti největších investičních bankách byly kolem půl milionu dolarů ročně. V roce 2015 si pět manažerů hedge fondů odneslo víc než miliardu dolarů. Takže když některé firmy uvažují o nahrazení pracovníku fast foodů, kteří berou 8 dolarů na hodinu, tak jaká je asi motivace zbavit se traderů, kteří berou 500 USD na hodinu? Respektive je nahradit minimálně stejně výkonnou UI. Většina traderů neustále sleduje terminál Bloomberg, kde už nyní část obsahu tvoří boti. Jiní boti na druhé straně zprávy z Bloombergu, a i např. z Twitteru, čtou a vyhodnocují, takže se dá říct, že částečně roboti píšou pro roboty. Vzniká tak riziko fundamentální možnosti sebe zesilující se zpětné vazby. Podobná, tentokrát technická, zpětná vazba mohla způsobovat prudké propady cen na burzách, tzv. flash crashe. Zvláštní oblibě se těší segment Robo Advisors čili automatických, či poloautomatických obchodních algoritmů. Zde se čeká, že do roku 2020 budou rozhodovat o sedmi bilionech USD, což je asi 10 % celkového AUM. Dle Man Group bude v roce 2040 UI přítomna dokonce u celých 99 % investičních rozhodnutí. Takže možná, že nikoliv „skláři nebudou mít co mít co žrát“ ale spíše, nejen investiční, bankéři. Na druhé straně mohou být v klidu profese, které přicházejí do kontaktu s člověkem, jako například kadeřnice, pečovatelská služba, a pravděpodobně i pověstné nejstarší povolání, i když v případě posledních dvou jmenovaných to vypadá, že konkrétně Japonci mohou mít jiný názor.

Big ro-Brother is watching you.

Sousední Čína prohlásila, že se do roku 2025 stále leaderem na poli UI. Až potud OK. Prakticky to ale mimo jiné znamená, že Čína vytváří největšího „Velkého bratra“ na světě. Ten na jednu stranu pozoruje milióny kamer a identifikuje jednotlivé občany. Snaží se ale i identifikovat podezřelé chování a předcházet kriminální činnosti. Film Minority Report, s podobnou zápletkou, byl natočen roku 2002. To ani tak dlouho netrvalo. Budoucnost sci-fi filmů je tu dříve, než jsme čekali. Na rozdíl od filmu ale o tom, kdo je dobrý a špatný nerozhodují jasnovidci se schopností vidět budoucnost, ale systém ratingu občanů, který z obrovského množství dat vyřkne jedno číslo, které rozhodne o tom, jestli jste vzorný občan, nebo vyvrhel společnosti. Například kupovat si PC hry je špatné, kupovat pleny dobré. Oslavovat stranu a chodit na zelenou je dobré, zmiňovat masakr desetitisíce protestujících na náměstí Nebeského klidu je špatné. Velmi špatné. Kdo má vysoký rating nemusí čekat frontu v nemocnicích. Kdo má nízký rating, tak zřejmě také ne. Stejně jako nevycestuje, nezíská zaměstnání a nevezme si půjčku, i kdyby ho jiný algoritmus vyhodnotil jako solventního. Ultimátí nástroj státní buzerace. Mimochodem systém rozpoznávání obličejů byl použit i na královské svatbě prince Harryho. Zde zatím bez ratingu.

Řekni mi, jaký jsi, a já ti řeknu, co si máš koupit a co si máš myslet.

UI ovlivňuje život i bez ocejchování. Předkládáním cílené reklamy ovlivňuje, co si kupujeme. Byl i opačný případ. Specializovaná UI vyhodnocovala nákupní trendy a vykoupila určité hračky, u kterých správně předvídala předvánoční hype, které pak prodala s vyšší marží. Moderní marketing je v podstatě především o analýze dat. Volba nakoupeného zboží, volby jako takové, a celkově politika jsou jen různé formy marketingu. Obzvláště v dnešní postfaktické době. Skandál Facebooku a firmy Cambridge Analytica je jen špičkou ledovce. UI umí z vašich liků na sociálních sítích říci jakého jste vyznání, ekonomického názoru, a dokonce jen z vaší fotky určit sexuální orientaci. V případě Cambridge Analytica byla data získána z aplikací třetích stran, kterým lidé dali pravomoc nahlédnout do profilů jejich a jejich přátel. Konkrétně například FB aplikací na měření IQ. Jaká ironie.

Umělá inteligence v hledáčku státu a armády

UI je bez pochybu velice mocná zbraň a o takové se vždy zajímala armáda. Zatím se objevují tendence bránit propojování UI a vojenského sektoru. Počátkem roku například vědci z celého světa vyzvali k bojkotu jihokorejské univerzity KAIST kvůli spolupráci se zbrojařskou firmou na autonomních zbraních. V podobném duchu se vedl i interní dopis s motem „Don’t Be Evil“, který 3000 zaměstnanců Googlu adresovalo vedení společnosti. Kampaň s názvem „Stop Killer Robots“, kterou podporuje i například Elon Musk, Steve Wozniak, Noam Chomsky anebo nedávno zesnulý Stephen Hawking se projednává i na půdě OSN. Podobné akce jsou mohou být sympatické, ale bohužel asi příliš naivní. Když to nebude KAIST, Google, nebo klidně celé USA, tak například Čína ano. V situaci, kdy všichni tuší, že jejich konkurenti, nehledě na veřejné prohlášení, vyvíjejí nové UI zbraňové systémy, tak nikdo nebude chtít být v nových závodech ve zbrojení ten poslední. Bez ohledu na to, že tím svět v součtu ztratí. Podobné, z globálního pohledu nelogické, z individuálního pohledu pragmatické, chování předvídá kupříkladu teorie her. Pandořina skříňka již byla otevřena a cesty zpět není. 

Trend ozbrojených konfliktů dlouhodobě směřuje ke zmenšování tzn. kolaterálních ztrát, typicky civilistů. Budoucí hypotetická válka by mohla vypadat tak, že nad další Rakkou, hlavním městem Islámského státu, se objeví přes 60 let používaný bombardér B-52. Tentokrát však nepůjde o kobercový nálet 30 ti tunami konvenční munice, ale nad město vysype 30 tisíc kilových autonomních dronů. Ty se samostatně rozhodnou, koho zabijí. Držení AK-47 by asi nebylo bráno jako polehčující okolnost. Podobný pokus již proběhl, byť zatím jen s neozbrojenými drony vyhozených ze stíhacího bombardéru F-18. Ten také zatím pilotoval člověk, ale i tomuto elitnímu povolání zvoní hrana.

Stejným způsobem jako UI dokázala porazit člověka v šachách a Go, tzn. hraním sám se sebou a simulováním evoluce, nyní systém Alpha porazil na simulátorech i špičkové armádní piloty. Revoluční bylo i použití kombinace neurčité fuzzy logiky s genetickým programováním. Díky tomu systém funguje efektivně i na relativně slabých počítačích a živý pilot nevyhrál ani proti nepříteli, kterému se házeli virtuální klacky pod nohy, například formou omezeného paliva, munice, výpadku senzorů atd. I přesto neměl člověk šanci. Navíc další generace bezpilotních letounů se navíc nemusí omezovat nepotřebným kokpitem kazícím aerodynamiku, a hlavně s pilotem, který se „vypíná“ při překročení většího přetížení. Ještě vzdálenější válka může probíhat tak, že si to spolu na dálku rozdají super UI o to, kdo koho hackne a vypne nepříteli vojenskou techniku. Lepší než EMP zbraně. Lidé by si pravděpodobně ani nevšimli, že jejich armáda v sekundě prohrála válku. Na druhou stranu bez UI si nejde moc představit kolonizaci vesmíru a již teď NASA využívá AI, která jí pomáhá procházet data a hledat nové planetární systémy.

Budoucí vývoj UI může být dramaticky rychlý a nepředvídatelný. Člověk může reagovat.

Vývoj UI pokračuje obrovskou rychlostí, a navíc není jednoduché si tu rychlost představit. Lépe je to vidět na fyzických robotech než na těch virtuálních. Situaci ilustrují například humanoidní roboti Atlas firmy Boston Dynamics, kteří před pouhými třemi lety sotva stáli a dnes dělají salta a běhají terénem. Vývoj UI, který oproti fyzickým robotům není limitován konstrukčními limity, je rychlejší, ale je to stále relativně pomalé oproti tomu, jaký game changer mohou být už za pár let kvantové počítače. Jejich výkon totiž roste teoreticky exponenciálně. Nejsou zatím tak univerzální jako klasické počítače, ale pro některé úlohy, jako je například šifrování, na kterém stojí veškerá internetová komunikace, může znamenat zásadní průlom. A to i doslova. Je to relativně nová oblast, kterou jistě čeká spousta nyní nečekaných možností. Kdo by si například před pár lety pomyslel, že grafická karta může sloužit k těžení platebního instrumentu. Kombinace kvantových počítačů a UI může vést k objevu skutečné obecné UI.

O obecnou UI se kromě tradičních BigTech gigantů pokouší například i společnost GoodAI slovenského herního vývojáře Marka Rosy. Už tak potenciálně mocná kombinace UI a kvantových počítačů může být znásobena ještě dalším faktorem. Existují UI, které programují sebe sama, jako například systém AutoML od Googlu, a již teď to místy zvládají lépe než lidé. Obecný problém UI je, že nejsme schopni jistě říci, proč se rozhodla, jak se rozhodla, natož v potenciální samoprogramující se UI na kvantových počítačích.

Umělá inteligence je dobrý sluha, ale může být zlý pán.

Stačí, aby měla jiné priority. Oxfordský filozof Nick Bostrom uvádí pro ilustraci třeba UI pro výrobu kancelářských svorek. UI by nehleděla na ekologii, lidské zájmy obecně, šla by si za svým cílem, a udělala z planety jednu velkou továrnu na svorky. Naopak v případě prioritizování záchrany planety, by UI mohla objektivně vyhodnotit lidstvo jako zbytečně významný invazivní druh, který přes svůj minimální podíl 0,01 % na planetární biomase vyhubil 83 % zvířat a 50 % rostlin, a prostě ho zredukovat. Ve filmu Terminátor bylo ukázáno, jak se dá porazit super UI. A není to cestování časem. V podstatě by „stačilo“ hodit atomové bomby na velká města čili krok, který ve filmu učinila UI Skynet. Ve velký městech je zpravidla uzel internetové a elektrické sítě, který by taková UI potřebovala k životu. Mimochodem existuje několik firem s názvem Skynet, ale podle všeho nevyrábí vražednou UI. Na druhou stranu existuje japonská firma Cyberdyne, jejíž jmenovec ve filmu vyrobil právě Skynet, a zároveň zabijácké roboty, která vyrábí roboty i v reálném světě. Na rozdíl od filmu, ale její roboti lidem pomáhají ve formě exoskeletů, které usnadňují chůzi.

Trend celkem jasně ukazuje, že dřív nebo později nebudeme nejchytřejší entita na planetě. Jaká bude naše symbióza ukáže až čas. Lidé ale také nejsou v evolučním závodě bez možností. Jednou z nich je biologickou cestou pomocí revoluční metody CRISPR-Cas9. To je v podstatě genetický editor. Zatím se s ním experimentuje při léčbě rakoviny živých pacientů, předcházení dědičných nemocí u nenarozených embryí, nebo vytváření specializovaných mikroorganismů. Možnosti jsou ale teoreticky neomezené, od pouhé změny barev očí, po zlepšení zraku jako takového, nebo právě po vybudování lepších mozků, a stát se tak dobrovolně mutanty.

Druhá možnost evoluce lidstva víc se propojovat s technikou a stát se spíše kyborgy. Už nyní většina z nás stráví nezanedbatelnou část dne získáváním více či méně užitečných informací z různých obrazovek, rádií a displejů, na rukou má inteligentní hodinky, případně rovnou kardiostimulátor, takže v širším slova smyslu už kyborgové jsme. Elon Musk prostřednictvím své společnosti Neuralink chce napojit mozek na počítač, mimo jiné právě z obav budoucí nadvlády UI. Technologie postupuje velmi rychle, a dokonce dle známého futurologa Raye Kurzweila je vývoj lidské civilizace nikoliv lineární, ale exponenciální. Rozmražený člověk z roku 1958 by víceméně rozuměl světu roku 1988, ale člověk z roku 1988 by byl dnes pravděpodobně dost ztracen. Je dokonce reálně možné, že se již narodil člověk, který se díky pokroku vědy, dožije tisíce let. Třeba jednou skutečně budeme žít v Matrixu, do kterého se ale necháme zavřít dobrovolně, protože UI vyřeší války, chudobu, obživu a my se budeme jen nudit. Ve zmíněném filmu byly vzpomínky nahrané UI, ale už nyní umíme něco podobného, byť primitivní cestou. Injekcí. Takto přenesená vzpomínka, technicky tedy spíše reflex, na bolest byla úspěšně přenesena z jednoho plže na druhého. U lidí se naopak experimentuje s vymazáváním vzpomínek, například pro léčbu závislostí a zlomených srdcí. Future is now.

PS: Opravdu si můžete být jistí, že tento článek nepsal robot?

Kryptoměny a blockchain technologie

Slovo kryptoměna v současné době vyvolává spoustu emocí a je nepochybně zajímavým produktem dnešní doby. Mnoho nových investorů se spálilo a prodělalo hromadu peněz. Mnozí z nich si myslí, že je to pouze špatné období pro kryptoměny, jejich odpůrci argumentují prasklou investiční bublinou. Ale co blockchain, technologie stojící za kryptoměnami? Největší hráči z finančního sektoru a technologických společností již blockchain testují a slibují si od něj zlepšení efektivity svých procesů a snižování nákladů. Tato technologie není aplikovatelná jen v korporátní sféře, ale může se s ní dostat do styku kdokoliv z nás. Je to pouze krátkodobý trend, který brzy upadne v zapomnění, nebo nám všem ulehčí život?

Něco málo z historie

Kryptoměny a jejich deriváty v současně plní stránky všech novin, jsou jich plné reklamy na internetu a pravděpodobně téměř každý ve vašem okolí o tomto termínu alespoň slyšel. Kryptoměny jsou v současné době propírány ve všech médiích a diskuze odborníků z akademické i businessové sféry je na denním pořádku. Co před pár lety leželo v hledáčku pouze pár nadšenců, má v současné době miliony fanoušků po celém světe.

Za předchůdce kryptoměn můžeme považovat ecash (vytvořený v r. 1990) amerického kryprografa Davida Chauma. Jednalo se o anonymní, kryptografickou, elektronickou měnu, kterou využívalo několik bankovních ústavů v Evropě (např. Credit Suisse, Deutsche Bank nebo Bank Austria). Tato služba zprostředkovávající mikrotransakce nebyla bezplatná, nebyl o ní velký zájem a celý projekt zkrachoval v roce 1998.

Historicky první kryptoměnou, jako je známe dnes, je Bitcoin. Bitcoin vznikl v roce 2009 a jeho první transakce byla provedena o rok déle. Jeho zakladatel je znám pod jménem Satoshi Nakamoto, ale jeho identita nebyla nikdy potvrzena a zřejmě se jedná o pseudonym. Jen o pár let později začaly vznikat konkurenční kryptoměny jako Litecoin (2011), Namecoin (2011) nebo Ripple (2013).

Jsou kryptoměny vůbec měnou?

Kryptoměna je obecně definována jako forma digitální měny nebo elektronických peněz. Přesto, že jsou kryptoměny obecně označovány jako měny, český právní systém je takto nedefinuje. Z vyjádření ČNB a Generálního finančního ředitelství vyplývá, že kryptoměny jsou brány jako nehmotné, movité a zastupitelné věci a nelze je tedy chápat jako měnu jako takovou. Legislativa týkající se této oblasti je stále téměř v kolébce, což se dá říct i o kryptoměnách samotných.

Víceguvernér ČNB Mojmír Hampl souhlasí s názorem, že kryptoměny nejsou klasické měny. Na rozdíl od klasických měn nesplňují podmínku stability kupní síly (hodnota kryptoměn je velice kolísavá) a můžeme je chápat jako komoditu. Komodity se dají směňovat v rámci barterového obchodu (kryptoměny jsou tedy chápány jako zboží, které je směněno za jiné – např. spotřební elektronika).

Odpůrci tohoto názoru mohou argumentovat tím, že za měnu lze označit jakýkoliv protředek, který funguje jako platidlo v obchodním styku (což kryptoměny splňují) a jsou směnitelné za většinu fiat měn současnosti. Na druhou stranu, klasické měny jsou regulovány ze strany kontrolního orgánu, jímž jsou ve většině případů centrální banky. Kryptoměny byly vytvořeny s úplně opačným záměrem – jsou neregulované a decentralizované.

Bitcoin (BTC)

Nejznámější a současně nejhodnotnější kryptoměnou je již zmíněný bitcoin. Při jeho vzniku v roce 2009 neměl skoro žádnou hodnotu, ale v prosinci 2017 se jeho hodnota vyšplhala na téměř 20 tisícové dolarové maximum. Bitcoin je současně vůbec nejdiskutovanější z kryptoměn vůbec. Hlavním z důvodů je jeho vysoká cenová volatilita, zájem hackerů útočících na kryptoměnové burzy a plánovaná regulace ze strany národních vlád. V průměru se denně provede přibližně 200 tisíc transakcí, jejichž současná hodnota se pohybuje okolo 1 miliardy dolarů[1]. Současná tržní kapitalizace  BTC je 178 miliard dolarů. Pro srovnání, tržní kapitalizace Applu nebo Amazonu je cca 900 miliard dolarů, resp. 730 miliard dolarů

Využití bitcoinu jako měny, zejména díky jeho vysoké volatilitě, je v současné době relativně malé. Dá se použít jako platidlo (mnoho e-shopů i kamenných obchodů ho přijímají), dále se zmiňuje využití pro odesílání peněz do zahraničí s minimálními náklady nebo jako investiční nástroj. To vše je aplikovatelné pouze za předpokladu, že kryptoměny budou do budoucna stabilním uchovatelem hodnoty. V opačném případě by jejich využitelnost spočívala pouze ve spekulaci na burzách a bude na ně nahlíženo spíše jako na investici, než jako měnu. Do určité míry se dá BTC využít i v tzv. chytrých kontraktech (kvalitnější platforma pro provádění chytrých kontraktů je ethereum, druhá nejpopulárnější kryptoměna).

Mezi ekonomy probíhá diskuze, zda je vhodné bitcoin zařadit do investičního portfolia. Bývalý ekonom Raiffeisen bank a spolumajitel investičního fondu Quant Aleš Michl tvrdí, že bitcoin do investičního portfolia patří, zejména díky své decentralizaci (zatím není regulován ze strany státu), ale nemůžeme od někoho očekávat zázraky – viz jeho cenové výkyvy.

Ethereum (ETH)

Ethereum je druhou nejpopulárnější kryptoměnou současnosti a je označováno za největšího rivala bitcoinu. Bylo spuštěno v roce 2015 a rychle získalo na oblibě zejména díky funkci sprostředkovatele chytrých kontraktů. Ty se dají využít např. pro vzdálenou verifikaci dokumentů, bankovní převody nebo mohou plnit funkci mediátora v obchodním styku (blockchain ethereum bude garantovat, že složená jistina bude navrácena oběma stranách při splnění podmínek kontraktu). Tímto způsobem tak mohou nahradit například různé bankovní garance, či dokumentární akreditivy. Ethereum se mimo jiné používá i jako klasická kryptoměna obchodovatelná na burzách. Jeho současná tržní kapitalizace činí 84 mld. USD.

Mezi hlavní výhody ETH patří zejména transparentnost a rychlost oveření tzv. blocku – jednotka decentralizované databáze (transakce je ověřena v řádu vteřin, v případě BTC trvá oveření několik minut). Stejně jako ostatní kryptoměny se vyznačuje značnou cenovou volatilitou.

Budoucnost v ethereu a jeho výhodách vidí i technologické společnosti a banky (např. Microsoft, Santander nebo JP Morgan), jenž se podílely na vytvoření tzv. Enterprise Ethereum Alliance – pracovní skupinu pro rozvoj chytrých kontraktů na bázi ETH. Na rozdíl od bitcoinu nebylo ETH vyvinuto primárně pro platební účely, což z dané kryptoměny nedělá jeho přímého konkurenta.

Ripple (XRP)

Ripple není klasickou kryptoměnou. Na rozdíl od BTC, ETH a ostatních „klasických“ kryptoměn se nejedná o decentralizovanou kryptoměnu a tudíž se nedá těžit. Existují názory, že ripple nepatří mezi kryptoměny (spíše se jedná o jakýsi otevřený platební systém s vlastní digitální měnou), které bývají vnímány jako odboj vůči konvenčním platbám a bankám jako takovým. Ripple se nedá využít k platbám u obchodníků jako BTC, přesto je jednou z cenově nejstabilnějších kryptoměn, s celkovou kapitalizací 35 mld. USD.

Banky jsou nejčastějšími uživateli „rozhraní“ ripple, které lze využít k přeshraničním peněžním převodům (ripple oplývá vůbec nejrychlejší verifikaci transakcí – pouhé 4 vteřiny) . V současné době koketuje s ripple technologií spousta významných hráčů z finančního sektoru: Standard Chartered, Santander, UniCredit, AMEX a další. Technologie je zatím využívána hlavně v korporátním styku, fyzické osoby si budou muset ještě nějakou dobu počkat.

Díky své centralizace je ripple spolehlivým řešením, které využívají banky po celém světe. Pro zajímavost, banka Santander testuje instantní přeshraniční platby pomocí distribuované účetní knihy ripple na svých zaměstnancích. Pro klienty bude tato služba dostupná někdy v prvním čtvrtletí 2018. Ripple je jedna z mála kryptoměn, která se snaží zavděčit finančním institucím a zlepšit efektivitu celého sektoru.

Jsou kryptoměny anonymní?

Většině fanoušků kryptoměn se líbí myšlenka anonymity, která je s nimi spojená. Opravdu to tak v realitě funguje? Technicky vzato jsou klasické kryptoměny anonymní, protože při platebním styku nemusíte nikomu poskytovat své osobní údaje. Kryptoměnové transakce za sebou přesto zanechávají určitou stopu, která je navěky zapsána v otevřené účetní knize blockchainu. Další z věcí je, že každá kryptoměnová peněženka má svou adresu, která slouží jako jakýsi pseudonym vlastníka. Pod tímto pseudonymem se pak zadávají příkazy k převodu kryptoměn.

V současné době požaduje většina kryptoměnových online směnáren potvrzení o totožnosti klienta, což slouží jako pojistka v boji proti praní špinavých peněz a financování zločinu. Druhou možností je nákup kryptoměn v automatech za hotovost. V tomto případě se zákazník nemusí nijak prokazovat, ale kryptoměnu nakoupí za velice nevýhodných podmínek. Můžeme tedy konstatovat, že při splnění určitých podmínek jsou kryptoměny do určité míry anonymní. To neplatí o „centralizovaných“ kryptoměnách jako je např. ripple (ověřování transakcí neprobíhá volně na P2P bázi jako u BTC, ale celý systém využívá služby několika prověřených validátorů). Ripple je využíván zejména ve finančním sektoru, který je značně regulován – myšlenka anonymity tedy nepřipadá v úvahu.

Jak získat kryptoměny?

Existují dva způspoby, jak získat kryptoměny. První z nich je nákup v kryptoměnové směnárně či burze, tím druhým je jejich těžbaTěžba je velice důležitým prvkem celého fungování kryptoměn a jejich blockchainů, ale co si pod tímto pojmem představit? Těžení jako takové je v podstatě potvrzení balíků transakcí (např. převod kryptoměny), které byly v daném blockchainu provedeny. Tento balík se nazývá block a obsahuje veškeré informace distribuované účetní knihy. Oveřování transakcí je výpočet složitého algoritmu a je tedy velice náročné na výpočetní výkon počítačů (a tedy i elektrickou energii), proto získávají těžaři za oveření blocku určitý počet coinů těžené kryptoměny. Proces těžby je důležitý pro celý systém fungování dané kryptoměny, protože ve většině případů jsou decentralizované a v síti neexistuje žádný centrální počítač, který by se o ověřování transakcí staral. Vše funguje na peer-to-peer bázi. Více o blockchainu v následující kapitole.

Blockchain: technologie stojící nejen za kryptoměnami

Před nástupem blockchainu jsme se v obchodním vztahu museli spoléhat na určitý typ subjektu, chovájící se jako mediátor (nejčastěji banka). Mediátor nám dává záruku, že obchodní transakce (nejčastěji převod peněz) s neznámým subjektem bude probíhat bez podvodného jednání. Banka ze své pozice garantuje převod peněz a to jak na úrovni fyzických osob (platební příkas, inkaso), tak na úrovni firem, kde navíc může být převod peněz podmíněn splněním dalších určitých podmínek (dokumentární akreditiv, bankovní garance). V obecné rovině se tedy jedná o zabezpečení celého obchodu. Technologie blockchainu je schopna všechny tyto funkce splnit také a mediátor (banka) již není nutný.

Blockchain je decentralizovaná, distribuovaná databáze (v souvislosti s kryptoměnami se používá výraz distribuovaná účetní kniha – ang. Distributed Ledger Technology). Základním kamenem této databáze je již zmíněný block (jakýsi balík transakcí v systému), který uchovává veškeré informace o provedených transakcích. Jedná se o chronologický řetězec těchto záznamů (proto název blockchain). Jakmile informace do blocku jednou vstoupí, už nemůže být zpětně změněna. Informace z každého blocku navazuje na informaci z blocku předchozího a pokud by se někdo pokusil o podvod či změnu dat, musel by změnit i veškeré předchozí záznamy, navíc ve všech místech (počítačích), které jsou do blockchainu zapojeny. Z toho plynou jeho největší výhody: bezpečnost dat a transparentnost celého blockchainu. Transparentnost spočívá v dostupnosti veškerých dat – informace o každé transakci jsou veřejně dostupné a jsou ověřovány všemi uživateli pomocí kryptografických algoritmů.

Využití blockchain technologie

Kromě analýzy big data, internetu věcí nebo biometriky, blockchain technologie je budoucností mnoha sektorů. Bankovnictví, pojišťovnictví, průmysl či retail, aplikace blockchainu je velice široká. Zejména finanční instituce vidí v této technologii budoucnost, protože přináší možnost instantních peněžních převodů nebo obchodování s finančními deriváty. Zejména obchodování s finančními deriváty bez blockchainu je spjato s ohromnou byrokracií, které by mohla za pomoci technologie úplně zmizet. Efektivita je jednou z hlavních výhod blockchainu – ať už se jedná o automatizaci procesů a redukci nákladů nebo rychlost provedení celé operace.

Finanční instituce

Banky po vstupu FinTech společností na trh mění své zavedené business modely a koketují s technologiemi. Zejména fenomén přeshraničních bankovních převodů byl donedávna spjatý s obrovskými bankovními poplatky. To se teď může globálně změnit, zejména z důvodu zainteresovanosti největších hráčů na trhu, kteří reagují na služby jako TransferWise nebo Revolut, nabízející převody s minimálními poplatky. Konkrétně banky investovaly do startupů jako R3 nebo Ripple a snaží se o vytvoření typizovaného a legitimního rozhraní, použitelného v takto regulavaném odvětví. Dalšími aplikacemi v bankovnictví mohou být např. forex, operace na kapitálových trzích nebo obchod s finančními deriváty. Z důvodu nízké chybovosti a vysoké bezpečnosti může blockchain nahradit i compliance oddělení bank nebo pomoci v boji s praním špinavých peněz.

V oblasti InsurTech (technologie v pojišťovnictví) je možné blockchain využíván skrze chytré kontrakty, které dokáží zabezpečit, že podmínky pojistné smlouvy budou dorženy a smlouva jako taková může být uzavřena na dálku. Jedním z příkladů může být tzv. on-demand pojištění, které si klient založí v rámci minut, kompletně digitálně. Ať už se jedná o pojištění cenností, schopnosti splácet pro startupy a malé firmy nebo segment specifického pojištění (např. letecké nehody), zmíněné služby již nabízí InsurTech firmy po celém světě. Další aplikací může být i kontrola vypořádávání pojistných událostí. Blockchain v tomto případě dokáže provést kontrolu a zjistí, jestli nebyla pojistná událost nahlášena dvakrát.

Ostatní odvětví

Aplikovatelnost blockchain technologie je možná ve všech dalších odvětvích. V současné době se týká zejména vytváření různých digitálních identit a datových úložišť (využitelnost v oblasti zdravotnictví, různých registrů veřejné správy nebo pro osobní účely). Velmi často se hovoří o propojení blockchain technologie s internetem věcí, jejichž synergie je využitelná v managementu dodavatelského řetězce (pomocí senzorů nám umožní sledovat stav skladových zásob, pohyb zboží na cestě nebo splnění určitých podmínek a vlastností pro dané zboží). Další možnou aplikací je hlasování (ať už vnitropodnikové či hlasování na úrovni vnitrostátních voleb), jehož bezpečnost blockchain technologie dokáže zabezpečit. Kdo ví, třeba budeme již brzy chodit k volebním urnám pouze digitálně.

Budoucnost kryptoměn s otázníkem, za to blockchain je jistá budoucnost

Můžeme jenom polemizovat, jestli budou české banky následovat svou zahraniční konkurenci již dnes a začnou se blockchain technologií více zabývat. Její aplikace má mnoho výhod a využití téměř ve všech oblastech. Co se týče kryptoměn v čele s bitcoinem, o jejich budoucím vývoji můžeme pouze spekulovat. Po dramatickém poklesu hodnoty BTC na konci roku 2017 kryptoměny pronáleduje ještě větší punc nejistoty. Očekávání mnoha investorů nebyla naplněna a odpůrci kryptoměn si přišli na své.

Jak můžeme vidět na grafu s nejznámějšími investičními bublinami níže, chování bitcoinu se až nebezpečně podobá případu s cibulkami tulipánů v 17. století (tulipánová horečka je označována za nejstarší investiční bublinu vůbec). V současné době bitcoin splňuje veškeré znaky investiční bubliny, ale nemůžeme vědět, jestli se jeho hodnota v budoucnu neustálí. Kryptoměny v současné podobě neplní funkci uchovatele hodnoty a jsou hlavně nástrojem spekulantů. Pokud by došlo ke změně, konzervativější instituce jako banky nebo pojišťovny by se mohly o tuto problematiku zajímat více.

Kryptoměny jako platidlo nejsou pro technologické firmy tak zajímavé, ale jejich blockchain je využitelný v mnoha oblastech. V příštích letech můžeme očekávat boom v oblati blockchainu, což povede k větší automatizaci a s ní spojeným nárůstem efektivity. Ať už je to veřejná správa nebo firemní sektor, tato technologie má budoucnost.

[1] Pro porovnání: při vysoké ceně BTC v prosinci 2017 se denní transakce pohybovaly okolo 3,5 miliardy USD

Najdete nás

Adresa
123 Hlavní ulice
110 00 Praha 1

Otevírací doba
Pondělí — pátek: 9:00–17:00
Sobota a neděle: 11:00–15:00

Hledat
O tomto webu

Skvělé místo, kde můžete představit sebe a svůj web.

O tomto webu

Skvělé místo, kde můžete představit sebe a svůj web.

Hledat