Vezme nám umělá inteligence práci, život, nebo nám dá jiný?

Je skutečně každý nahraditelný, jak praví klasik? A kolik životů budeme mít v Matrixu?

Nedávná zpráva OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) mírní obavy z toho, že roboti, automatizace, strojové učení a umělá inteligence (v textu souhrnně označováno jako UI) bude mít takový dopad na pracovní místa jako uváděla předchozí zpráva. Konkrétně se hovoří o tom, že v rozvinutých zemích je nakonec jen 14 % pozic ohrožených, ale dalších 32 % míst pravděpodobně čekají velké změny. Vskutku velké uklidnění oproti zprávě z roku 2013, kde se hovořilo o 47 % ohrožených místech v USA. Pro představu, celosvětová krize v roce 2008 zvedla nezaměstnanost v ČR i EU pouze o zhruba 4 %.

UI ohrozí pracovní místa a současná ČR nemá zrovna nejlepší vyhlídky

Různé zprávy mají různé předpovědi, zpravidla už jen proto, že cílí na jiný rok. Obecně se dá ale říci, že čím vzdálenější budoucnost, tím očekávaný větší podíl práce robotů. Takže pokud budeme uvedené extrapolovat do budoucnosti, tak jednoho dne budou pracovat už jen roboti? Těžko říci, ale vizionáři padesátých let něco podobného předpovídali i na naši dobu. Zpráva OECD se dívá spíš blíže, a to nejenom časově, ale i geograficky. Jako nejvíce ohroženou zemi zmiňuje Slovensko s 33 procenty ohrožených míst. Česká republika, jako další typická montovna, na tom není o mnoho lépe. Naproti tomu v Norsku je ohroženo jen 6 % míst. Na druhou stranu, dle studie PWC, by UI měla zvýšit světové HDP o 14 %, což je pro představu dnešní Indie a Čína. V Evropě nám ale trochu ujíždí vlak, neboť dle agentury Reuters činily investice do UI kolem 3 mld. Eur, v Asii kolem 10 mld. a v USD 18. mld.

Hrubý výpočetní výkon byl nahrazen učící se umělou inteligencí

Roboti, a hlavně UI, mohou podstatně ovlivňovat naše životy i bez toho, aby nám vzali práci. Většina z nás si asi řekne, že mě se to netýká a že umíme spoustu dovedností, co roboti neumí. Ale je to skutečně tak? V čem jsme vlastně ještě stále lepší, a jak dlouho to vydrží? I pokud zrovna neděláme u pásu, operátora infolinky, nebo řidiče Uberu, kde laťka zpravidla nebývá moc vysoko, tak stále nemáme vyhráno. Dříve sci-fi představa samo řiditelných aut už nám dnes přijde naprosto normální. Je však možné, že nám časem bude zakázáno řídit, jelikož kromě mizivého procenta technických závad, za všechny ostatní nehody na silnici může lidský faktor. Únava, špatné vyhodnocení situace, mikrospánek, nepozornost, „zprava dobrý“ – nic z toho by se odladěné UI týkat nemělo.

První vážnější trhlina do lidské nadřazenosti přišla už před více než 20 ti lety v roce 1996, kdy neporazitelný šachový velmistr Gary Kasparov prohrál jednu hru se specializovaným počítačem IBM Deep Blue. Když Kasparov o rok později již prohrál celou sérii, dožadoval se vysvětlení a výpisů, kterých se však nikdy nedočkal. Kasparova rozhodil jeden tah, který mu nedával smysl a podezříval IBM z manipulace. Zda to skutečně byla manipulace, nebo jen zhrzené ego už se nedozvíme. Dle pozdějších vyjádření prý algoritmus nedokázal zvolit správný tah, a proto zahrál náhodně. Tehdejší program byl však na dnešní poměry velmi primitivní a dobře ilustruje posun na poli UI. Opíral se totiž o speciální HW hrubou sílu propočítávajíc 200 miliónu tahů za sekundu a nastudování tisíců her nejlepších šachistů. Evoluce v UI neprobíhá lineárně, jako v přírodě, ale spíše exponenciálně, a v prosinci 2017 se opět měnil šampion. Samozřejmě dávno už si předávají žezlo algoritmy a ne lidé. Tentokrát to bylo zajímavé tím, že nový král není specializovaný program, ale obecný algoritmus umělé inteligence. Jeho vstupem již není obrovské množství her v databázi, ale jen a pouze pravidla šachu. Měřeno počtem tahů za sekundu má zhruba jen setinový výkon, ale umí se učit z miliónu her, které odehraje sám se sebou. Tento přístup je výrazně bližší lidskému a zajímavé je, že přišel i na podobné zahájení partií, jaké používají lidé. Mimo jiné nejspíš i rozřešil starý spor o tom, která barva je ve výhodě. S bílou vyhrával znatelně častěji, ale i tak jeho nejhorší výsledek byla remíza. Tento nový šampión s názvem AlphaZero není žádný nováček, ale UI vyvíjená společností Google. Ten dokázal se svým předchůdcem, programem AlphaGo dokázil porazit velmistra ve hře Go, o které se traduje, že je to nejsložitější desková hra, kde počtem kombinací je číslo s 767 nulami.AlphaGo však byla brzy nahrazena svou upravenou verzí AlphaZero. Přívlastek Zero znamená, že zná jen pravidla a učí se sama od sebe. I přesto dokázala porazit předchůdce 100:0. Právě tato upravená verze AlphaZero dokázala ovládnout i šachy. Po pouhých 3 dnech tréninku. 

To jsou stále jenom hry s jasným souborem pravidel a konečným počtem možností, navíc hrané na tahy. Na podobném principu samoučících UI jede i startup Elona Muska OpenAI, který dokázal na ukázku porazit nejlepší hráče hry Dota 2, na ostře sledovaném turnaji o 25 mil. USD, což je asi více než se vyplatí na všech turnajích v šachách a Go za rok. Česká stopa byla vidět v teamu, který jako první dokázal stvořit UI s názvem Libratus, jež porazila profesionální hráče pokeru. Poněkud reálnější využití může mít nedávno publikovaná UI, která se orientuje v prostoru, respektive v pokusném labyrintu, lépe než člověk. Vědce mimo jiné zaujalo, že UI samovolně začala specializovat část svých uzlů. Podobná prostorová specializace některých mozkových buněk byla u zvířat objevena teprve nedávno, a objev byl odměněn Nobelovou cenou. Takové hrátky s UI nám jako vedlejší efekt umožňují dozvědět se něco o nás samotných.

Zatím to vypadá, že současné nejúspěšnější UI jsou fungováním podobné mozkům lidí a zvířat. Znamená to tedy, že lepší struktura není, nebo jen čekáme na další revoluční logiku UI, kterou již navrhne sama nějaká UI? Můžeme vlastně současnou UI označovat za umělou, když je stále navrhována lidmi, nebo ta skutečně umělá inteligence teprve přijde?

Možná další generace už nebude používat pojem chytrý jako (už dnes stále méně používané) rádio, ale chytrý jako Watson. Watson není jen pomocník Sherlocka Holmese, ale podle dlouholetého šéfa IBM pojmenovaná UI. Ta již v roce 2011 porazila dva nejlepší hráče hry Jeopardy, což je americká verze hry Riskuj. Watson nebyl napojený na internet, ale měl k dispozici 4 TB dat. Univerzální Watson slibuje možnost využití v mnoha oborech, nicméně jeho konkrétní implementace je zatím poměrně složitá a nákladná.

 

Společnost je UI ovlivněna napříč svým konáním, kde však najde největší využití?

Pochopení dotazů je klíčové i pro různé chatboty, kterými chtějí banky, operátoři a další firmy nahradit například call centra. Analýza společnosti Gartner hovoří o tom, že již v roce 2020 bude tvořit 85 % zákaznické interakce konverzace s chatboty, a celkově to bude nejčastější aplikace UI v následujících 5 ti letech. Z toho důvodu asi není náhodou, že BigTech společnosti pracují na svých virtuálních asistentech. Apple má Siri, Amazon Alexu, a například na Týdnu inovací v Praze se představila Sophia, což je stále jen další chatbot tentokrát uvězněný v plastové lebce. Přechod od slovníků k UI a strojovému učení muže také za znatelné zlepšení překladače od Googlu. V lednu poprvé umělá inteligence čínské Alibaba Group překonala člověka v čtení a porozumění textu v respektovaném testu Stanfordské univerzity. Jen o den poté uspěl i Microsoft.

Mimochodem Wall Street Journal uvádí, že plných 8,5 %, zatím spíše tedy obecnějších, článků na Wikipedii napsala UI Švéda Sverkera Joganssona. Zajímavé je i zrealizování takzvané teorie o nekonečném počtu opic. V podstatě se jedná o myšlenkovou demonstraci metody brute force, poprvé načrtnuté již v antice. Teorie praví, že nekonečné množství opic, nebo jedna co má nekonečně času, dokáže náhodným ťukáním do psacího stroje dřív nebo později napsat například celého Hamleta od Shakespeara. Programátor Jess Anderson si napsal armádu virtuálních opic, které nakonec napsaly kompletní Shakespearovo dílo.V anglické zoo zkoušeli stejný pokus živými opicemi, které si z neznámého důvodu ale oblíbily především klávesu „S“, popsaly pouze pár stránek, nicméně nakonec klávesnici kameny zničily, pomočily a pokálely.

UI nemusí sebrat práci jen pracovníkům customer care, a nově například úředníkům na přepážce třech plně bezobslužných poboček Bank of Amerika, ale i mnohem lépe placeným profesím. Ukázalo se totiž, že UI dokázala vyhodnotit i právní dokumenty čili oblast, na kterou je třeba dlouze studovat. Aplikací už je vícero. Jedna odhaduje rozhodnutí finančního ombudsmana, další kontroluje návrhy smluv a upozorňuje na možné nedostatky. V této disciplíně měla UI úspěšnost 94 % oproti 85 % u zkušených lidských právníku. Samozřejmě za zlomek času a nákladů.

Jiná UI již dává odpovědi na některé právní otázky, a některé UI dokonce mohou pomáhat rozhodovat o uvěznění obžalovaného a odhadovat pravděpodobnost recidivy. O našich životech může UI rozhodovat ale i mnohem příměji. Google vyvíjí UI, která neinvazivně provádí sken očního pozadí, ze kterého pak určuje kardiovaskulární problémy. Slibné jsou pokusy s diagnostikou z rentgenů a magnetické rezonance. UI dokáže být i katem a vyhodnotit embrya jako neživotaschopná už v zárodku. Obecná UI Watson od IBM dokáže rychle zpracovat obrovské množství lékařských studií a doporučit optimální postup léčby. Dá se i předpokládat, že až jednoho dne dojde k úplnému pochopení DNA, bude u toho UI.

Zdá se Vám to stále moc exaktní? Co třeba něco tak abstraktního jako je umění? UI už tvoří scénáře, trailer, anebo i celý film naopak z krátkého scénáře. Tam byste, zatím, pravděpodobně poznali, že nejde o lidskou práci. Team výzkumníků složený z výzkumného centra Facebooku a několika universit vytvořil algoritmus, který na základě obrovské databáze obrazů kreslí vlastní. Byť současné umění dovede být samo o sobě dost abstraktní, tak už ani odborníci nedokázali odlišit UI od lidských výtvorů.

Ne nadarmo se říká, že peníze jsou až na prvním místě. Wall Street, který přirozeně přitahuje nejlepší mozky, nemůže být stranou ani pokud se jedná o UI. Zhruba jedna třetina absolventů z top tier univerzit studuje business a finance, o to méně pak zůstává na jiné obory. Zřejmě nejznámější investiční banka Goldman Sachs zaměstnávala v roce 2000 na 600 akciových traderů. Dnes jen dva. Hlavní nápor na celý finanční sektor se ale teprve čeká. Doba vlků z Wall Streetu je pryč, nastoupili nerdi z Wall Street. Mimo jiné jsou zkrátka levnější. Průměrné roční odměny traderů a analytiků v 12 ti největších investičních bankách byly kolem půl milionu dolarů ročně. V roce 2015 si pět manažerů hedge fondů odneslo víc než miliardu dolarů. Takže když některé firmy uvažují o nahrazení pracovníku fast foodů, kteří berou 8 dolarů na hodinu, tak jaká je asi motivace zbavit se traderů, kteří berou 500 USD na hodinu? Respektive je nahradit minimálně stejně výkonnou UI. Většina traderů neustále sleduje terminál Bloomberg, kde už nyní část obsahu tvoří boti. Jiní boti na druhé straně zprávy z Bloombergu, a i např. z Twitteru, čtou a vyhodnocují, takže se dá říct, že částečně roboti píšou pro roboty. Vzniká tak riziko fundamentální možnosti sebe zesilující se zpětné vazby. Podobná, tentokrát technická, zpětná vazba mohla způsobovat prudké propady cen na burzách, tzv. flash crashe. Zvláštní oblibě se těší segment Robo Advisors čili automatických, či poloautomatických obchodních algoritmů. Zde se čeká, že do roku 2020 budou rozhodovat o sedmi bilionech USD, což je asi 10 % celkového AUM. Dle Man Group bude v roce 2040 UI přítomna dokonce u celých 99 % investičních rozhodnutí. Takže možná, že nikoliv „skláři nebudou mít co mít co žrát“ ale spíše, nejen investiční, bankéři. Na druhé straně mohou být v klidu profese, které přicházejí do kontaktu s člověkem, jako například kadeřnice, pečovatelská služba, a pravděpodobně i pověstné nejstarší povolání, i když v případě posledních dvou jmenovaných to vypadá, že konkrétně Japonci mohou mít jiný názor.

Big ro-Brother is watching you.

Sousední Čína prohlásila, že se do roku 2025 stále leaderem na poli UI. Až potud OK. Prakticky to ale mimo jiné znamená, že Čína vytváří největšího „Velkého bratra“ na světě. Ten na jednu stranu pozoruje milióny kamer a identifikuje jednotlivé občany. Snaží se ale i identifikovat podezřelé chování a předcházet kriminální činnosti. Film Minority Report, s podobnou zápletkou, byl natočen roku 2002. To ani tak dlouho netrvalo. Budoucnost sci-fi filmů je tu dříve, než jsme čekali. Na rozdíl od filmu ale o tom, kdo je dobrý a špatný nerozhodují jasnovidci se schopností vidět budoucnost, ale systém ratingu občanů, který z obrovského množství dat vyřkne jedno číslo, které rozhodne o tom, jestli jste vzorný občan, nebo vyvrhel společnosti. Například kupovat si PC hry je špatné, kupovat pleny dobré. Oslavovat stranu a chodit na zelenou je dobré, zmiňovat masakr desetitisíce protestujících na náměstí Nebeského klidu je špatné. Velmi špatné. Kdo má vysoký rating nemusí čekat frontu v nemocnicích. Kdo má nízký rating, tak zřejmě také ne. Stejně jako nevycestuje, nezíská zaměstnání a nevezme si půjčku, i kdyby ho jiný algoritmus vyhodnotil jako solventního. Ultimátí nástroj státní buzerace. Mimochodem systém rozpoznávání obličejů byl použit i na královské svatbě prince Harryho. Zde zatím bez ratingu.

Řekni mi, jaký jsi, a já ti řeknu, co si máš koupit a co si máš myslet.

UI ovlivňuje život i bez ocejchování. Předkládáním cílené reklamy ovlivňuje, co si kupujeme. Byl i opačný případ. Specializovaná UI vyhodnocovala nákupní trendy a vykoupila určité hračky, u kterých správně předvídala předvánoční hype, které pak prodala s vyšší marží. Moderní marketing je v podstatě především o analýze dat. Volba nakoupeného zboží, volby jako takové, a celkově politika jsou jen různé formy marketingu. Obzvláště v dnešní postfaktické době. Skandál Facebooku a firmy Cambridge Analytica je jen špičkou ledovce. UI umí z vašich liků na sociálních sítích říci jakého jste vyznání, ekonomického názoru, a dokonce jen z vaší fotky určit sexuální orientaci. V případě Cambridge Analytica byla data získána z aplikací třetích stran, kterým lidé dali pravomoc nahlédnout do profilů jejich a jejich přátel. Konkrétně například FB aplikací na měření IQ. Jaká ironie.

Umělá inteligence v hledáčku státu a armády

UI je bez pochybu velice mocná zbraň a o takové se vždy zajímala armáda. Zatím se objevují tendence bránit propojování UI a vojenského sektoru. Počátkem roku například vědci z celého světa vyzvali k bojkotu jihokorejské univerzity KAIST kvůli spolupráci se zbrojařskou firmou na autonomních zbraních. V podobném duchu se vedl i interní dopis s motem „Don’t Be Evil“, který 3000 zaměstnanců Googlu adresovalo vedení společnosti. Kampaň s názvem „Stop Killer Robots“, kterou podporuje i například Elon Musk, Steve Wozniak, Noam Chomsky anebo nedávno zesnulý Stephen Hawking se projednává i na půdě OSN. Podobné akce jsou mohou být sympatické, ale bohužel asi příliš naivní. Když to nebude KAIST, Google, nebo klidně celé USA, tak například Čína ano. V situaci, kdy všichni tuší, že jejich konkurenti, nehledě na veřejné prohlášení, vyvíjejí nové UI zbraňové systémy, tak nikdo nebude chtít být v nových závodech ve zbrojení ten poslední. Bez ohledu na to, že tím svět v součtu ztratí. Podobné, z globálního pohledu nelogické, z individuálního pohledu pragmatické, chování předvídá kupříkladu teorie her. Pandořina skříňka již byla otevřena a cesty zpět není. 

Trend ozbrojených konfliktů dlouhodobě směřuje ke zmenšování tzn. kolaterálních ztrát, typicky civilistů. Budoucí hypotetická válka by mohla vypadat tak, že nad další Rakkou, hlavním městem Islámského státu, se objeví přes 60 let používaný bombardér B-52. Tentokrát však nepůjde o kobercový nálet 30 ti tunami konvenční munice, ale nad město vysype 30 tisíc kilových autonomních dronů. Ty se samostatně rozhodnou, koho zabijí. Držení AK-47 by asi nebylo bráno jako polehčující okolnost. Podobný pokus již proběhl, byť zatím jen s neozbrojenými drony vyhozených ze stíhacího bombardéru F-18. Ten také zatím pilotoval člověk, ale i tomuto elitnímu povolání zvoní hrana.

Stejným způsobem jako UI dokázala porazit člověka v šachách a Go, tzn. hraním sám se sebou a simulováním evoluce, nyní systém Alpha porazil na simulátorech i špičkové armádní piloty. Revoluční bylo i použití kombinace neurčité fuzzy logiky s genetickým programováním. Díky tomu systém funguje efektivně i na relativně slabých počítačích a živý pilot nevyhrál ani proti nepříteli, kterému se házeli virtuální klacky pod nohy, například formou omezeného paliva, munice, výpadku senzorů atd. I přesto neměl člověk šanci. Navíc další generace bezpilotních letounů se navíc nemusí omezovat nepotřebným kokpitem kazícím aerodynamiku, a hlavně s pilotem, který se „vypíná“ při překročení většího přetížení. Ještě vzdálenější válka může probíhat tak, že si to spolu na dálku rozdají super UI o to, kdo koho hackne a vypne nepříteli vojenskou techniku. Lepší než EMP zbraně. Lidé by si pravděpodobně ani nevšimli, že jejich armáda v sekundě prohrála válku. Na druhou stranu bez UI si nejde moc představit kolonizaci vesmíru a již teď NASA využívá AI, která jí pomáhá procházet data a hledat nové planetární systémy.

Budoucí vývoj UI může být dramaticky rychlý a nepředvídatelný. Člověk může reagovat.

Vývoj UI pokračuje obrovskou rychlostí, a navíc není jednoduché si tu rychlost představit. Lépe je to vidět na fyzických robotech než na těch virtuálních. Situaci ilustrují například humanoidní roboti Atlas firmy Boston Dynamics, kteří před pouhými třemi lety sotva stáli a dnes dělají salta a běhají terénem. Vývoj UI, který oproti fyzickým robotům není limitován konstrukčními limity, je rychlejší, ale je to stále relativně pomalé oproti tomu, jaký game changer mohou být už za pár let kvantové počítače. Jejich výkon totiž roste teoreticky exponenciálně. Nejsou zatím tak univerzální jako klasické počítače, ale pro některé úlohy, jako je například šifrování, na kterém stojí veškerá internetová komunikace, může znamenat zásadní průlom. A to i doslova. Je to relativně nová oblast, kterou jistě čeká spousta nyní nečekaných možností. Kdo by si například před pár lety pomyslel, že grafická karta může sloužit k těžení platebního instrumentu. Kombinace kvantových počítačů a UI může vést k objevu skutečné obecné UI.

O obecnou UI se kromě tradičních BigTech gigantů pokouší například i společnost GoodAI slovenského herního vývojáře Marka Rosy. Už tak potenciálně mocná kombinace UI a kvantových počítačů může být znásobena ještě dalším faktorem. Existují UI, které programují sebe sama, jako například systém AutoML od Googlu, a již teď to místy zvládají lépe než lidé. Obecný problém UI je, že nejsme schopni jistě říci, proč se rozhodla, jak se rozhodla, natož v potenciální samoprogramující se UI na kvantových počítačích.

Umělá inteligence je dobrý sluha, ale může být zlý pán.

Stačí, aby měla jiné priority. Oxfordský filozof Nick Bostrom uvádí pro ilustraci třeba UI pro výrobu kancelářských svorek. UI by nehleděla na ekologii, lidské zájmy obecně, šla by si za svým cílem, a udělala z planety jednu velkou továrnu na svorky. Naopak v případě prioritizování záchrany planety, by UI mohla objektivně vyhodnotit lidstvo jako zbytečně významný invazivní druh, který přes svůj minimální podíl 0,01 % na planetární biomase vyhubil 83 % zvířat a 50 % rostlin, a prostě ho zredukovat. Ve filmu Terminátor bylo ukázáno, jak se dá porazit super UI. A není to cestování časem. V podstatě by „stačilo“ hodit atomové bomby na velká města čili krok, který ve filmu učinila UI Skynet. Ve velký městech je zpravidla uzel internetové a elektrické sítě, který by taková UI potřebovala k životu. Mimochodem existuje několik firem s názvem Skynet, ale podle všeho nevyrábí vražednou UI. Na druhou stranu existuje japonská firma Cyberdyne, jejíž jmenovec ve filmu vyrobil právě Skynet, a zároveň zabijácké roboty, která vyrábí roboty i v reálném světě. Na rozdíl od filmu, ale její roboti lidem pomáhají ve formě exoskeletů, které usnadňují chůzi.

Trend celkem jasně ukazuje, že dřív nebo později nebudeme nejchytřejší entita na planetě. Jaká bude naše symbióza ukáže až čas. Lidé ale také nejsou v evolučním závodě bez možností. Jednou z nich je biologickou cestou pomocí revoluční metody CRISPR-Cas9. To je v podstatě genetický editor. Zatím se s ním experimentuje při léčbě rakoviny živých pacientů, předcházení dědičných nemocí u nenarozených embryí, nebo vytváření specializovaných mikroorganismů. Možnosti jsou ale teoreticky neomezené, od pouhé změny barev očí, po zlepšení zraku jako takového, nebo právě po vybudování lepších mozků, a stát se tak dobrovolně mutanty.

Druhá možnost evoluce lidstva víc se propojovat s technikou a stát se spíše kyborgy. Už nyní většina z nás stráví nezanedbatelnou část dne získáváním více či méně užitečných informací z různých obrazovek, rádií a displejů, na rukou má inteligentní hodinky, případně rovnou kardiostimulátor, takže v širším slova smyslu už kyborgové jsme. Elon Musk prostřednictvím své společnosti Neuralink chce napojit mozek na počítač, mimo jiné právě z obav budoucí nadvlády UI. Technologie postupuje velmi rychle, a dokonce dle známého futurologa Raye Kurzweila je vývoj lidské civilizace nikoliv lineární, ale exponenciální. Rozmražený člověk z roku 1958 by víceméně rozuměl světu roku 1988, ale člověk z roku 1988 by byl dnes pravděpodobně dost ztracen. Je dokonce reálně možné, že se již narodil člověk, který se díky pokroku vědy, dožije tisíce let. Třeba jednou skutečně budeme žít v Matrixu, do kterého se ale necháme zavřít dobrovolně, protože UI vyřeší války, chudobu, obživu a my se budeme jen nudit. Ve zmíněném filmu byly vzpomínky nahrané UI, ale už nyní umíme něco podobného, byť primitivní cestou. Injekcí. Takto přenesená vzpomínka, technicky tedy spíše reflex, na bolest byla úspěšně přenesena z jednoho plže na druhého. U lidí se naopak experimentuje s vymazáváním vzpomínek, například pro léčbu závislostí a zlomených srdcí. Future is now.

PS: Opravdu si můžete být jistí, že tento článek nepsal robot?

Najdete nás

Adresa
123 Hlavní ulice
110 00 Praha 1

Otevírací doba
Pondělí — pátek: 9:00–17:00
Sobota a neděle: 11:00–15:00

Hledat
O tomto webu

Skvělé místo, kde můžete představit sebe a svůj web.

O tomto webu

Skvělé místo, kde můžete představit sebe a svůj web.

Hledat